Články a videa o koních

Dnes to bude krátké, dochází mi energie i navzdory množštví kávy, které mi proteče hrdlem.

Stojíme na jízdárně, je zima, fouká studený vítr. Před námi stojí Bianca, studentka programu, který vede Karin (Rehabilitation trainer) a vysvětluje nám náš dnešní program. Budeme se věnovat lonžování na "čtvercovém kruhu". Na jízdárně už jsou rozhozené kyblíky na krmení tak, aby tvořili čtverce se stěnou dlouhou cca 15 metrů. Cílem je lonžovat koně tak, aby se musel ohýbat kolem kyblíků, ale zároveň při tom vytvářet energii a tlačit jeho vnitřní rameno ven, tak aby nepadal dovnitř (případně opačně - aby nepadalo ven) a tím dostat koně do vertikální rovnováhy ze země. 

naše instruktorka Bianca vysvětluje teorii

demo lonžování s klisnou kurzsitky Dynke - Lady Tella (NSWP)

Naše instruktorka Bianca nám nejdříve vysvětluje teorii, pak si bere na lonž klisnu Lady Tella a vysvětluje nám základy. Jak koně ohnout, jak koně odtlačit a vůbec jak postupovat. Myslela jsem si, že lonžování znám a ovládám, ale tohle je jiné než standarní "honění koně dokolečka". Líbí se mi to, i když mám jisté výhrady - rozhodně bych šla na koně pomaleji. Nicméně se zdá, že jejich systém funguje a tak mám po celou dobu dema oči na šťopkách.

Klisna je ze začátku velmi vnímavá a spolupracující, pak si ale řekne "Meh, kašlu na to!" a co hůře, začne hodně padat na vnitřní rameno, což ji nutí zrychlovat, aby nespadla. Jakmile však zrychlí moc, již nevnímá a je potřeba ji zastavit a dostat opět do spolupracujícího stavu. Lady lítá zběsile dokola a pak Bianca dělá něco, co mě překvapuje. Místo standardního uklidňování, chlácholení, pískání a přetahování se o lonž, prostě klisnu navádí kolmo na stěnu jízdárny. "Co to sakra?" říkám si v duchu, ale Bianca zřejmě ví co dělá, protože Tella u okraje jízdárny (která není hrazená ničím jiným než malým "obrubníčkem" a kytkama) zastavuje a Bianca může pracovat dál. "Zajímavé, to si musím zapamatovat," pomyslím si a snažím se dávat pozor.

Tanni pracuje s tříletým valachem

Tanni a neuvěřitelně senzitivní Dreamer

Po chvíli Bianca předává lonž majitelce klisny Dynke a nechává ji lonžovat. Bianca radí Dynke jak kobylce vysvětlit jak přenést váhu na vnější nohu tak, aby nepadala do středu a nemusela tak zrychlovat. Po pár minutích už vypadá Lady Tella velmi dobře a pěkně uvolněně si ťapká v rytmu, i když občas z rovnováhy vypadne. Je to moc pěkná podívaná. Klisna, která na začátku kurzu vyadala skoro chromá najednou chodí (víceméně) ve vertikální rovnováze na kruhu.... krása co se dá zvládnout za týden, když je vůle a správné vedení.

Brzdy přichází Esther přivádí další koně - dva tříleté mladíky, kteří jsou už půl roku trénovaní párkrát týdnně ze země tak, aby hledali sami vertikální rovnováhu a také přivádí Dreamera, mého oblíbeného obříka. Dreamera dostávám do ruky já a Tanni. Dreamer je neuvěřitelně citlivý, absolutně soustředěný na každý můj pohyb a po chvíli naší práce vypadá, že sám hledá pozici, ve které nemusí padat ani tam ani onam. Tanni po cca 15 minutách přebírá lonž a pokračuje v práci.

S mladíky pracují ostatní a nakonec se k nim dostanu i já. Je neuvěřitelně jak vyrovnaní jsou. Nepadají na žádnou stranu a jsou dokonce schopni trochu se shromáždit a přenést váhu trochu na zadní nohy - na tříletky neuvěřitený výkon. Celou dobu se u toho tváří jako největší profíci. Žádný vystresovaný výraz ve tváři, naopak vypadají trochu znuděně. Prostě pohoda, krásný rytmus mladých koní, kteří vypadají úžasně, krásně se nesou, jsou bosí a celý život žijí v režimu 24/7... je to prostě balzám na duši. 

Vůbec se mi odsud nebude chtít odjet...

Tanni a tříletý valach

Carla a další tříletý valach v perfektní vertikální rovnováze

Následuje oběd. Po obědě máme další jezdecké lekce, ale nejdříve máme krátkou Feldenkrais lekci s Tessou, která se nás tím snaží přimět trochu vyprázdnit naše přeplněné mozky a dostat nás do zóny "cítění". Děláme tedy malá cvičeníčka se sebou samými, dechem a soustředěním. Je to velice zajímavé.

Pak se přesouváme na jízdárnu. Tentokráte má každý z nás "soukromou" lekci s Tessou. Takže nikdo další není na jízdáně. Tessa se soustředí na uvolnění nás i koně, správný sed a snaží se ovlivňovat i náš způsob myšlení - tedy méně myšlení a více cítění. Tento způsob má jednu jedinou vadu - nejsme-li na řadě, nemáme moc co dělat a tak hlavně sledujeme lekce a povídáme si. Ovšem všechny jsme už děsně unavené a některé z nás únava i přemáhá.... obzvláště ty, kteří se uvelebí v psím pelechu (extrémně pohodlném!).

Já jdu na řadu jako předposlední. Chystám si tedy Dreamera, škrábu se na něj a hned po dosednutí do sedla cítím, že je mnohem uvolněněnjší, což mi dodává sebevědomí. Chvíli jen tak kroužím po jízdárně a snažím se vyprázdnit si hlavu a naladit se čistě na koně. Přichází Tessa a dává mi pár rad k sedu. Začínáme pracovat. K mému velkému překvapení, to co mi včera trvalo skoro celou lekci (tedy dostat Dreamera do vertikální rovnováhy) dnes zvládám během 10 minut a cítím, že Dreamer už i sám hledá kontakt a rovnováhu a snaží se v ní zůstat, což se mu ovšem ne vždy daří, obzvláště díky jeho hypermobilitě. Cítím se skvěle, pracuju dál. V kroku, následně i v klusu a opět to jde všechno mnohem snáze než včera. Mám radost. Dreamer ťapká a sám hledá to, co mu nabízím. Je to krása. Tessa má očividnou radost a já taky, takže se na sebe vesele zubíme, když opouštím jízdárnu.

unavená Tanni zabrala psům pelech :)

společná večeře s Karin, Dynke, Tanni, Tessou, Hansem, Esther, Silke a Carlou :)

Po lekci na jízdárn se přesunujeme dovnitř, kde čekáme na společnou večeři. Silke skypuje s Caroline. Všichni se na ni zubíme do kamery a probíráme její budoucí plány s Equitopií. Jsem moc ráda, že myslí i na "Československo" (nechce se mi ji opravovat, tak vesele přikyvuju - třeba příště ji odhalím pravdu o našem rozdělení). Plány jsou velké, všichni jsou nadšení, v celé místnosti je moc příjemná nálada.

Oslavuji Karin a Tessu a ptám se, zda by měly chuť dorazit i k nám a uspořádat kliniku. Obě nadšeně přikyvují, ale zároveň dodávají, že to bude horší naplánovat skrze jejich napjaté kalendáře. "Nějak to ale určitě zařídíme," ukldňuje mě Karin a já jsem hned o něco spokojenější. Esther nese velké mísy jídla. Všichni usedáme, připíjíme se vínem (krom řidičů) a pouštíme se do jídla. Všechno je hrozně fajn. Nebude se mi odsud chtít odjet....