Články a videa o koních

KoněČesky.cz

Reportáže

EQUITOPIA - EquiSmart - Kurz, Train the trainer, 18.-23.6.2018, třetí den

Když mě v 7 ráno budí řvoucí budík, vstávám s optimistickou náladou a v duchu si říkám: "Dnešními tématy mi nemůžou rozbít svět, protože o thermogragii, kopytech a výživě zas tolik nevím... takže to bude jako standardní přednáška - prostě nové informace a žádné boření světů". Ach, kdybych byla bývala věděla, co mě čeká, mé naivní já by se šlo zahrabat. Nicméně má pozitivní nálada mi vydržela zhruba tak do první teoretické lekce. Tu vedle Hans Arendse - expert na thermografii a zároveň profesionální kovář z EquiCare Plus. Naším prvním tématem je thermografie - jak funguje thermografická kamera (je schopná zachytit i otisk zadku na zdi minutu po tom, co jste se o ni na pár vteřin opřeli - MÁME VYZKOUŠENO!), jak se správně nastavuje teplotní rozpětí pro čtení thermografického snímku/videa, co na snímku můžeme vidět a jak rozlišovat různé barvy a oblasti... Součástí této teorie bylo také rozebírání problému se zablokovaným CTT (neznám český název - spojení mezi posledním krčním a prvním hrudním obratlem),  se kterým má problém 96% všech koní - dokonce i hříbat již několik dnů po narození (jde o genetiku, resp. naše špatné šlechtění). Hans nám vysvětluje jak na thermografickém snímku tento problém najít a jaké důsledky může mít zanedbání tohoto bloku na zbytek těla koně - obzvláště pak na postoj předních končetin, ale nejen na něj. 


Hans vysvětluje jak číst thermografický snímek

Hans nám vysvětluje biomechanické a anatomické důsledky zablokovaného CTT (cervical thorasic transition)


Z přehršle informací mi jde hlava kolem, ale jako vždy to nic nezpomalí - naopak dojde k akceleraci tempa a my se přesouváme ven, kde nám jsou předvedeni 3 koně před korekcí kopyt a my máme určit, jak správně upravit kopyto tak, aby byla celá končetina (NEJEN KOPYTO) rovná a vyvážená. Koukáme na přední i zadní končetiny koně. Nejdříve při stání, následně v kroku a nakonec i v klusu. Postupně navrhujeme různé možnosti trimu a Hans reaguje - ptá se nás proč si to či ono myslíme a buď souhlasí, či nesouhlasí, ale vždy nám vysvětluje proč a jak k danému verdiktu došel. Smyslem celé evaluace kopyta, resp. končetiny je srovnání  celé končetiny - nikoliv pouze kopyta. 

Pomalu se přesouváme do vnitřní stáje, kde Hans podává rašple do "davu" a Tessa a Tanni se odvážně ujímají nástrojů. Na obě Hans dohlíží a všichni přítomní mají spousty otázek, na které Hans odpovídá. Zatímco  dámy strouhají kopýtka a často je pokládají na zem, aby vyhodnotili správnost svého počínání, dochází i na další často kladené otázky týkající se kopyt: podkovy? botičky? jaká mateoda je nejlepší? Hans se snaží trochu vyhnout přímé odpovědi, protože vždy říká, že záleží na situaci, zaměření koně a stavu celého jeho těla - opět nikoliv jen kopyt. Nicméně nakonec dochází k názoru, že vždy preferuje bosonožství a že se správným trimem může každý kůň fungovat, a to na všech površích - trvá na svém i přes mírný odpor některých kurzistek. Já pouze tiše poslouchám a říkám si: "Konečně, něco co mi nevyvrátili :)."

Po tom, co je Tanni spokojená se rovností předních končetin valacha, kterého strouhala - hlasí, že si potřebuje odskočit a tak je volný jeden kůň a jedna rašple. Ani bych si toho nevšimla, ale najednou slyším Esther: "Tak co Hani, zkusíš si to?"

V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Nikdy jsem nic podobného nedělala a neodborné úpravy kopyt se bojím jako čert kříže (kor po dnešní teorii). Hans a Esther mě však ujišťují, že budou celou dobu dohlížet a nenechají mě udělat žádnou hloupost. Neohrabaně zvedám levé zadní kopyto a chválím koníka. Velice jemně přejíždím rašplí po vnějším okraji kopyta a snažím se nezpůsobit příliš velké škody.

"Musíš se do toho trochu opřít, moc to šolicháš" zní od Esther a tak trochu přidávám na intenzitě. Po chvíli, která se mi zdá jako věčnost - bolí mě záda, z čela mi padají krůpěje potu - pokládám nohu na zem a koukám na výsledek. Noha je pořád ještě od spěnky ke kopytu trochu křivá. Nu což, nezbývá nic jiného než se opět chopit rašple a vzít to trochu víc. "Musíš to trochu i zkrátit zespoda," instruuje mě Hans, který mi celou dobu kouká přes rameno, za což jsem mu neskonale vděčná. Nohu pokládám několikrát na zem a koukám na výsledky své práce. V duchu děkuji koníkovi, že neodporuje, neboť při představě, že by extrémně těžké kopyto tohoto obřího teplokrevníka ještě navíc kladlo odpor, se mi dělají mžitky před očima. Po nejdelších deseti minutách mého života pokládám levou zadní na zem a Hans je konečně spokojen s výsledkem. Má to však jednu vadu - kůň, jak známo, je stvoření čtyřnohé, což komplikuje moji situaci a tak se musím pustit i do pravé zadní. Není mi však souzeno klidné strouháníčko a obří a těžké kopyto začíná klást odpor. Něco málo ostrouhám, ale nakonec koník vítězí a nedaří se mi ho udržet déle než na pár strouhnutí. Hans se na to naštěstí už nemůže dívat a tak dokončuje strouhání sám.

"Slavnostně prohlašuji, že od této chvíle budu mít úplně jinou úctu a ocenění pro práci (kvalitních) kopytářů," říkám si v duchu a rovnou tutu zprávu posílám svému kopytáři (resp. jeho přítelkyni, která mu to však určitě záhy sděluje :)).


hodnocení a dotazy týkající se postoje předních končetin 3 letého valacha

strouháníčko strouhání (už nikdy více!)


Po vystrouhání všech koní se opět přesouváme dovnitř na teorii. Tentokrát se na nás usmívá Tessa přiznává se k tomu, že původním povoláním je bioložka, a proto nám dnes něco poví o trávicí soustavě koní. Začínáme hubou koně - jak fungují sliny, z čeho se skládají, co zuby jak rozmělňují různé druhy potravy, přecházíme k žaludku, bavíme se o ochranném slizu na stěnách žaludku, o žaludeční kyselině..... až docházíme k bakteriím ve střevech (bohužel si nepamatuji, které bakterie jsou v kteérm střevě). Tessa nám vysvětluje, že koně jsou od přírody stavění k tomu, aby trávili hlavně "senoidní" trávu, resp. pastvu (různé druhy bylin a trav atp.), ze které následně získávali všechny potřebné živiny. Vysvětluje nám funkci bakterií ve střevech a fakt, že nejsou stavěné na trávení koncentrovaných krmiv (bohatých primárně na škroby), jak dochází k vymírání přirozené flóry střev v důsledku krmení koně jádrem a nedostatkem sena. 

Musím říct, že tato část byla zároveň extrémně informující, zároveň opět silně deprimující. Řešili jsme příčiny kolik, laminitid, vředů...prostě nic moc příjemného. A to všechno našim koním (ostatně jako takřka vždy) způsobujeme my. Moje ranní optimistická nálada byla v háji už u thermografie, ale tentokrát se opět vracel pocit beznaděje.


Tessa nám vysvětluje trávicí soustavu za pomoci 3D modelu  - začínáme hubou koně

Tessa nám vysvětluje trávicí soustavu za pomoci 3D modelu  - pokračujeme v ústrojí hlouběji


Po teorii následuje rychlý oběd a odpolední jezdecké lekce. Moc se těším na Sama - svého svěřence, a tak moje nálada opět mírně stoupá. Sam je hrozně pohodový oř, i přesto, že měl před enedávnem obrovské problémy s klouby a šlachami a jeho majitelé dokonce uvažovali o jeho utracení. Dnes je Sam skvělým parťákem a přestože už nikdy nebude závodit, spokojeně pracuje se svou majitelkou Esther (a teď se mnou) na nápravě a stabilizaci své rovnováhy.

Sam je přirozeně vpravo-ohnutý kůň, takže během jezdecké lekce s Tessou a Esther (která je můj dnešní pozemní kouč) pracujeme na přenášení váhy z levé přední nohy na pravou, resp. na střed a ustálení v pohybu. Mé jezdecké úspěchy jsou střídavé - daří se mi Sama opravovat a pomoci mu přenést váhu tam, kam potřebuje - což mi okamžitě dává vědět protaženém hlavy dopředu a ven a vyhledáváním kontaktu s otěží (jenž mám skoro po celou dobu víceméně zahozenou). Bohužel nejsem schopná ho v této stabilní poloze udržet po delší dobu než jednu stěnu v kroku a pouhých pár kroků v klusu. Stejně tak musím pracovat na stabilitě svého sedu, která není příliš dobrá. Snažím se, co mi síly (a mozková kapacita) stačí. Multitasking takové úrovně je i na mě, jakožto ženu, trochu moc. Musím myslet na přenášení váhy koně, zvedání "kohoutku", dělat jisté jízdárenské cviky, do toho myslet na svá záda, polohu nohy, neprošlapování paty (které mám v hlavě zaryté tak, že jeho překonání bude nejspíš vyžadovat lobotomii) a to nejsem ani v polovině. Na konci lekce jsem vyčerpaná, uvařená (konečně vysvitlo sluníčko...), ale zároveň i trochu spokojená a Sam také vypadá, že jsem mu dnes zas tak moc nevadila.

Odvádím tedy Sama do stáje, kde ho odsedlávám a následně ho vedu do výběhu. Chvíli jen tak stojím u výběhu a koukám jak se Sam - tento černý kolos řítí k zemi a užívá si v písku, který mu pomáhá zvýšit maskování, neb úplně mění jeho barvu. 



Od Sama se vracím na jízdárnu, abych dělala pozemního kouče pro Lyanne a jejího svěřence Gogha (čti: Choch s chrčivým "ch", jako správný holandský domorodec). Lyanne trochu válčí s prohnutými bedry (jako já), s neustálým prošlapováním paty (jako já), s taháním za vnitřní otěž (jako já) a zalamováním zápěstí (a to já nedělám!). Snažím se jí radit, koukám na Gogha a snažím se odhadovat směr jeho pohybu i přenášení jeho váhy. Občas dorazí Esther nebo Tessa a pomáhají mi najít to, co potřebuju vidět a radí Lyanne.

Po tom, co se kompletně uškvařím na jízdárně a naťapkám pár kilometrů, končí odpolední lekce a já pomáhám Esther s dovážkou sena a vody k hříbatům (to dělám moc ráa - hříbátka jsou super!). Po troše práce následuje ještě debata s ostatními. Domlouváme se s Georgie (pasování sedel) na tom, že se pokusím uspořádat workshop a kliniku, stejně tak zvu i ostatní k návštěvě Českých zemí a všichni nadšeně souhlasí. "Teď už jenom stačí sehnat místo, lidi, prachy a domluvit datum....", říkám si v duchu a trochu se vnitřně peskuju, k čemu jsem se to zase zavázala, ale holt co nadělám, zase jednou konám dříve než myslím. Však ono se mi to jednou vymstí.

Tak zase zítra.


písečný obr Sam

Tanni a její svěřenec (obr 185+KVH) Dreamer a jejich poradní tým - Tessa a Georgie




Komentáře

Přidat komentář