Články a videa o koních

Update ke včerejšku:

Po tom, co jsem dopsala report, jsme si vesele skrolovala na facebooku. Vzhledem k tomu, že sleduji mnoho akademických jezdců, tak na mě vykoukla fotografie jednoho z nich, který s koníkem dělal half-halt. Koukala jsem na fotku a říkala jsem si: "No žůžo, takhle to má vypadat!" a v tu chvíli se mi za zády ozvalo "No to je hrozné!", a to od obou mých spolukurzistek naráz. První má reakce byla samozřejmě zděšení a pak jsem se začala ptát, co je špatně.... "Kůň má zalomenou hlavu v krčních obratlích, stoprocentně má sevřený hrtan a tlačí si na slinné žlázy..." 

"Hmm... fotka může být zavádějící, tak já Vám teda ukážu pár videí, co vy na to?", obě přikyvují a tak hledám videa lidí, které skutečně obdivuji.

"Nutí koně drobit krok, zase ho cpe na kolmici, kůň vůbec nejde ze zádi a nedošlapuje, vidíš to?... Ne, je to jedno, že je to andalusan."

Můj svět se (opět) trochu hroutí a tak vybírám dalšího trenéra a video k němu.

"Tohle je o trochu lepší, ale zase nechápu ten tlak na tu hlavu....Térre a térre, mhm tohle je moc pěkné... Tento kůň drobí krok... Ty bláho, tenhle kůň je evidentně chromý..." 

No tak to už je na mě moc. Začínáme se bavit o tom, co si myslí (všeobecně) o akademické drezuře. No není to nic moc pozitivního. Opět (jako i minule) se dostáváme k tomu, že je to vhodné jen pro určitou sortu koní a ani pro ty to není vhodné stoprocentně. Yasmin (jedna z kurzistek) mi začne vše vysvětlovat z pohledu fyzioterapie.... Poslouchám a snažím se vše zpracovávat. Když mě vidí, začíná jí to být asi líto (tvářím se zdrceně) a říká, že to ale zdaleka není to nejhorší, co kdy viděla... naopak, že je to lepší než "moderní drezura" a vyvázaný kůň. Bohužel to mě moc nenaplňuje. Dělat jen to "trochu menší zlo" nějak není pro mě.

Ještě chvíli mluvíme o různých přístupech a vzhledem k tomu, že se blíží půlnoc, odcházíme nakutě. Soukám se na svou palandu a snažím se vše zprocesovat. Porovnat s informacemi, které si myslím, že jsou dané a prostě o tom přemýšlím.... ještě asi dvě hodinky. Nakonec usínám i přes kvákání početných hejn hus a kachen, které v naší hausbótové oblasti sídlí. Usínám.

Den 2.:

Budím se před 6 hodinu ranní, chvíli se převaluju a nakonec se rozhoduju, že vstanu a alespoň nebudu ostatním blokovat koupelnu. Nedlouho po mně vstává Yasmin. Nabízí mi čaj a začínáme se zase bavit. Tentokrát o sedlech, vývazech a stavech, v jakém je jezdectví u nás nebo u ní (GB). Zjišťujeme, že je to všude zhruba stejné a že jsme obě dosti znechucené a zlomené stávajícím stavem. Sedíme na "voru" u hausbótu a pozorujeme východ slunce. Je to krása. Škoda toho nepříliš milého tématu. Je nám zima. Jdeme dovnitř, kde už se pomalu vynořují ostatní. Snídáme a vyrážíme na první lekce.

Po příjezdu do areálu už nás vítá vždy vysmátá Tessa a posílá nás do učebny. První dnešní teorie i lekce jsou s ní. Během dopoledne probíhá malé seznamovací kolečko, neboť ne všichni se známe. Následuje intenzivní cvičení Feldenkrais, které Tessa vede. Asi hodinu (s malými přestávkami) se věnujeme cvičení "Pelvis clock", které by nám mělo pomoci s uvědoměním si dolní části trupu a lepším získáváním stability v sedle.  Následuje stabilizace horní části trupu, které vychází primárně z práce s hrudní kostí.... Člověk by až nevěřil, jak je tahle "věc" pohyblivá.

Následně nás Tessa bere na podložky, kde testuje námi nově získanou stabilitu, tím, že do nás "´šťouchá" v oblasti beder a v oblasti klíčních kostí. Nechce se mi tomu věřit, ale stojím (i na podložkách) jako přibitá. Skvěle!

Po vydatném obědě následují praktické lekce na jízdárně s Tessou. Já jdu na řadu v druhém lotu, přičemž na otázku, koho bych ráda, odpovídám jednoznačně, že Dreamera. Dojdu si pro něj na pastvu a s pomocí ostatních ho uzdím a sedlám. Vypadá trochu nesvůj, ale říkám si, že to určitě zvládnem.

No moc jsem to nezvládla, co vám budu povídat. Dreamer je pronajatý pro tento kurz, což znamená, že se v daném areálu nepohybuje často. Jakmile jsem na něj nasedla, začal klusat a nakonec (díky mému zpanikaření, kdy jsem nebyla sto mu dát správné pomůcky) se se mnou rozcválala na kruhu. Po asi 10 minutách, kdy jsem se snažila ho uklidnit nakonec zastavil, ale po krátké poradě jsem se rozhodla (a ostatní také), že ho nechám Esther, která ho následně lonžovala i odjezdila. Nu což, nebudu si hrát na hrdinu. Na koni jsem od posledního kurzu seděla jen párkrát, a to vždy jen na chvilku - mnoho praxe jsem tedy nezískala. 

Po chvíli mi přivádí jiného koně - Carlita, nádherného hnědého valacha, který je tak vyklidněný, že bych si na něm mohla dát kafe. Spolupráce s ním je pak paráda. Dostávám i pochvalu od Tessy za stabilitu sedu. Nějak si však nemůžu pomoct a není to ono, protože si uvědomuji, že jsem nervoznímu Dreamerovi nepomohla, a to jen díky mé vlastní nervozitě.... No, snad se polepším. Holt ani tady nejsme nikdo bezchybní.

Všichni se moc snažili a lekce s Tessou jsou nadmíru přínosné. Všem je vřele doporučuji.

Po vydatné večeři jsme se vrátily na hausbót. Jedinou mou nadějí na klidný spánek je fakt, že jsme všechny tak unavené, že už nebude čas a prostor na dlouhé noční debaty, které by mi opět podkopaly podstatu světa - což znamená, že nebudu mít nové informace ke zpracování a tím pádem bych mohla usnout poměrně bez komplikací.

Snad bude zítra líp.