Články a videa o koních

"Všechno, co znám je špatně!" je myšlenka, která mi během celého dnešního dne rezonuje hlavou. No, ne celý den, zhruba od 10.hodiny dopolední, kdy jsme se pustili do teorie, až do pozdního večera, kdy píšu tuto reportáž. Vše, co jsem si myslela, že vím... vše o čem jsem si myslela, že je dobře je špatně úplně nebo alespoň částečně. Je toho na mě moc. Tolik informací o biomechanice, anatomii, postoji, nervech, povázce... různých spojitostech od kopyt, přes jezdce až po ocas koně. Zběsile si píšu poznámky, ale stejně vím, že to vše nezvládnu pojmout.

Karin nám vysvětluje, proč není dobré nechat koně setrvávat v pozici s velice nízkou hlavou příliš dlouho

teorie - porovnání moderního a "klasického" koně a jejich biomechaniky, typických vlastností + vliv hyperflexibilty na povázku a šlachy

"Vše budete mít v knize, dostanete ji však až v srpnu, zatím je jen v Holandštině", říká naše lektorka a vedoucí trenérka Karin Leibbrandt, která zároveň učí dnešní teorii a zároveň i odpolední lekce na koních. Ze všeho mi jde hlava kolem. 

Karin je veterinářka s dvacetiletou praxí, která vyvinula systém trénování koní s ohledem na moderní - hyperflexibilní sportovní koně (obzvláště na teplokrevná a plnokrevná plemena, která se nejčastěji vyskytují ve vysokých soutěžích). Celý tento systém (4 Dimensions - 4 Dimenze) je postaven na tvrdých faktech, která Karin "sesbírala" za dobu její praxe. Jedná se o trénování koně tak, aby byl schopen najít a udržet svou vertikální a horizontální rovnováhu, laterální flexi a měnit směr pohybu předních končetin bez přenášení váhy.

Karin vysvětluje vliv polohy a úhlu hlavy a krku na biomechaniku končetin koně

zde je zachyceno mé prvotní soustředění

zde je zachyceno mé zoufalství z obrovského množství informací, které nezvládám vstřebat + uvědomění si, co všechno je špatně..

Dozvídám se ohromnou spoustu věcí. Píšu do svého fialového notýsku tak moc, až se začíná opět ozývat můj překladatelský malíček. Nejdříve píšu vše česky, nakonec to vzdávám a končím s poznámkami psanými anglicky.

Během několika krátkých přestávek na toaletu a občerstvení využívám chvilky a ptám se na věci, které mi příjdou jako správný postup při získávání rovnováhy u koně - všeobecně se odvolávám na klasickou a akademickou drezuru (straightness traning, Bent Branderup a podobně), o kterých se Karin a Tessa několikrát zmínily v ne úplně pozitivním světle. Ptám se tedy, zda znají Marijke de Jong, načež Karin přitakává a sděluje mi, že většina těchto metod je relativně fajn, ale mají pár vad. První je ta, že spousta klasických jezdců má koně mírně za kolmicí. S čímž bohužel musím souhlasit, ale nevzdává se bez boje. Bavím se o straightness trainingu, který se mi dlouhodobě jeví jako nejlepší systém mezi možnostmi klasické drezury.  Karin mi sděluje, že si to myslí také, protože ST je systém, ne pouhý "set cviků", které si může jednotlivec praktikovat dle libosti, ale také zmiňuje, že to není optimální, a to z toho důvodu, že celá "akademie" a "klasika" jsou postaveny na starých mistrech, kteří ovšem pracovali s koňmi, kteří měli úplně jiný formát než dnešní moderní sportovní koně. Podle Karin je to poměrně v pohodě s "čtvercovými" silnými koňmi jako jsou Andalůský kůň, či Lusitano (ne pouza tato plemena), avšak aplikovatelnost na moderního teplokrevníka s dlouhým krkem, hřbetem i nohama je podle ní možná nicméně s neuspokojivým výsledkem. Celou tuto teorii mi zdůvodňuje biomechanikou a anatomií dnešních hyperflexibilních koní, včetně četných příběhů a příkladů z praxe. Ke svému velkém znepokojení s ní musím souhlasit.

všichni kurzisti na dnešní teoretické lekci

konečně nebudu mít problém s překlady - dostali jsme knihu Gillian Higgins, takže budu moci překládad 1:1 z ČJ do AJ a vice versa :)

Teoretická lekce dále pokračuje a my jsme doslova zahlceni informacemi. Některé dámy z kurzu se chytají daleko více než já, ale vidím, že nejsem jediná zmatená a zoufalá, což mě na jednu stranu mírně povzbuzuje, na druhou to ve mě vyvolává ještě větší pocit marnosti.

Před obědem nás Karin bere ven, kde na náš čeká kavaleta na klusových křížcích. Je nám řečeno, že si vyzkoušíme jaké to asi tak je pro vyvázaného koně (co se rovnováhy týče, bolest nám nikdo nezpůsoboval). Nejdříve jsme požádány, abychom se prošly po kavaletě a nespadly. Většina z nás to zvládne s máchajícíma rukama a vyvažováním tělem, kdy se na kavaletě různě nahýbáme a kroutíme. Poté Karin shání dobrovolníky. Nabízíme se já a moje americká spolubydlící Tanni. Karin nám sváže vodítkem ruce za zády a jsme opětovně vyzvány k překonání kavalety. Nezdá se to, ale je to extrémně náročné - nemůžeme vyvažovat rukama ani efektivně "mydlit" tělem. Obě po pár krocích padáme. 

Takhle nějak to cítí i kůň. Ve chvíli, kdy jej svážene vývazem, přichází o schopnost se přirozeně dostat do rovnováhy, o způsobené bolesti jsme raději ani nemluvili, už tak toho bylo skutečně moc... Každopádně doporučuji všem, kdo koně rádi a často vyvazují (ať už pro jakoukoliv práci), aby si tuto disciplínu vyzkoušeli sami na sobě.

Karin "vyvazuje" Tanni

Tanni na kavaletě se svázanýma rukama - můžeme vidět ruce Dynke, která se jí snaží chytat neb Tanni ztrácí velice záhy balanc

Následuje rychlý oběd. Tentokrát pro mě není příliš veselý neb jsem zahloubaná do sebe a zpytuju své znalosti a svědomí. Během oběda se dozvídám, že jsem v "první vlně" pro práci ze sedla. 

Ještě předtím, než se přemisťujeme na jízdárnu nám Karin představuje svůj systém pro posouzení rovnováhy a stability koně LCR(S):

• Linie - pohyb na linii - kde je váha koně? kterým směrem se kůň ve skutečnosti pohybuje?
• Contact - jaký je kontakt koně s otěží? jak to vypadá ze země? co cítí jezdec?
• Rytmus - pravidelný? nepravidelný?
• Stabilita - je kůň ve své pozici stabilní?

Toto je pouze ve zkratce systém, dle kterého Karin posuzuje každého koně. Na základě výsledku tohoto posouzení následně určuje způsob práce s daným koněm a jezdcem. Hodnocení pohybu probíhá na rovné linii, na kruhu a na vlnovce ve všech chodech.

Na jízdárně jsem se Samem a k dispozici mám Silke a Dynke, které sledují můj sed a vyhodnocují (dle výše zmíněného systému) pohyb koně ze země.

Karin mi dává rady ohledně stabilníh sedu

vyhodnocování pohybu na kruhu v klusu

brainstorming s Dynke a Silke

Na jízdárně se Samem pákrát obkroužím obdelník a pak se vracím s k Dynke a Silke a začínáme společně hodnotit pohyb koně. Obdržím samozřejmě i pár komentářů k mému sedu dle instrukcí, které jsme získali během včerejší lekce s Tessou.

Vyrážíme se Samem na rovnou linii, Dynke se Silke nás sledují ze země - zepředu, zezadu, vyhodnocují pohyb krku, úhel hlavy, rytmus dopadu nohou, úhly a šířku jednotlivých kopyt. Stejně tak to probíhá na kruhu na obě ruce, jak v kroku tak v klusu. Po chvíli přichází Karin a ptá se nás na to, co jsme objevily. 

Shodly jsme se na tom, že Sam je přirozeně ohnutý doprava (right bended horse), přetěžuje tedy levou přední nohu. Nic dalšího z diagnostiky si bohužel přesně nepamatuji, a tak to nebudu uvádět. Karin s námi víceméně souhlasí a vysvětluje, co s tím dělat. Snažím se tedy dle jejich informací přimět Sama, aby přenášel váhu více na pravou přední nohuy - aby tak nepřetěžoval levou přední. Občas se nám to i společnými silami podaří. Karin nám vysvětluje jak využívat laterální flexi, při rovnání koně, Tessa občas něco dodá k zpochybnitelné (ne)stabilitě mého sedu. Stejně tak se ozývají Dynke a Silke s instrukcemi, které jim Karin dala a samy tak čerpají spoustu informací a učí se vyhodnocovat pohyb koní. Celá lekce je prostě úžasná. Po 45 minutách odvádím Sama do stáje, kde dostává zaslouženou dávku jádra a já  se vracím na jízdárnu, protože teď mě čeká fáze, kdy budu hodnotit pohyb koně ze země jako předtím Dynke a Silke.

snažím se zhodnotit pohyb klisny Amazing, na které jede Silke

Tanni dostává rady 

Systém jezdec + dva "kouči" na zemi vyhodnocuji velice pozitivně. Člověk je konstantně nucen přemýšlet a sledovat jak koně tak jezdce. Je to veliký rozdíl oproti standardním lekcím, které probíhají ve stylu jezdec/vodič + trenér a diváci. Karin nás nechává zhodnotit koně a pak se nás ptá na co jsme přišly a zároveň po nás chce vysvětlení. Občas se netrefíme, ale nevadí - Karin nám vše ochotně a podrobně vysvětluje. 

Mám poct, že se během těchto lekcí učím o pohybu a biomechanice koně více než za celou svou předešlou koňskou "kariéru". Je to skutečně neuvěřitelné. Velice mi také pomáhá možnost konzultací s ostatními kurzistkami, které mají úplně jiné zkušenosti než já. 

Z lekcí odcházím silně rozpolcená. Jsem sice spokojená z nabytí nových informací, zároveň mám však konstantní a deprimující pocit toho, že nevím naprosto nic a k tomu podezírám svůj mozek z možnosti blížící se exploze.

Aby toho nebylo málo, po jízdárenských lekcích přichází profesionální sedlářka Georgia, které o mě Caroline řekla. Nadšeně se s ní dávám do řeči a za chvíli stojíme spolu s Tessou v sedlovně a prohlížíme si místní sedla. Velice záhy zjišťuji, že mé znalosti jsou extrémně povrchní (opět prostě nevím nic) a navíc je mnoho z nich ne zrovna správných. Bavíme se o sedlech pro dámy, pro pány, o flexibilních a pevných kostrách, o padech, o bezkostrách.... je toho spousta, ale o tom snad jindy.

Přesouváme se ke stolu, kde sedí ostatní. Sedám si, bezmyšlenkovitě koukám na kus vynikajícího holandského sýra, který vyzývavě leží předemnou a ani nemám chuť ho na počkání sežrat (což u mě - notorického sýrožrouta - znamená stav hlubokého zamyšlení). Po chvíli se na mě obrací Esther s ustaraným výrazem. Ani jsem si to neuvědomila, ale hlava mi padla do rukou a seděla jsem tedy u stolu v mírně zhroucené pozici. 

"Děje se něco?", ptá se Esther a tak začínám o tom, jak je všechno špatně, jak nic nevím, jaké jsou podmínky v ČR.... no prostě verbalizuji svůj pocit absolutní beznaděje. Esther se usmívá a povzbuzuje mě: "Někde se prostě musí začít! No tak! Hlavu vzhůru!". Po chvíli se k ní přidává i Silke, Dynke, Tanni i Tessa. Snaží se mi do žil vlít trochu krve a pozitivně mě naladit. Do jisté míry se jim to i daří, což je dobrá zpráva pro mne - ne však pro výše zmiňovaný sýr, který neměl příliš velké šance...

Abych to celé shrnula - celkově mám z dneška pocit absolutního zoufalství nad tím, jak málo toho vím a co vše, o čem jsem si myslela, že je správně je ve skutečnosti úplně špatně. Zároveň mě však naplňuje naděje a doufám v lepší časy nejen pro mě, ale pro všechny koně a vůbec celý jezdecký/koňácký sport/svět i průmysl.

Tak snad zase zítra.