Články a videa o koních

Po standardním ránu, kdy se s mou spolubydlící Tanni bavíme o našich zážitcích s koňmi, vyrážíme spolu s dalšími kurzistkami Carlou, Dynke a Silke z hotelu do areálu Equi Smart. Místní krajina je úchvatná, proto se po cestě kochám všechnou tou zelení kolem, typicky upravenými domečky místních s pozemky oddělenými udržovanými kanály a občas zahlédnu i jezero, které se táhne od našeho hotelu až asi do půli cesty do stáje.
V autě se bavím s ostatními a srovnáváme rozdíly mezi drezurou a westernem. Tanni vyrostla mezi cowboyi a sama se účastnila rodea, takže jasně zastává stranu westernu a my ostatní se klaníme spíše k drezuře, nikoli však té moderní. Cesta příjemně ubíhá a za chvilku jsme již v areálu Equi Smartu, kde nás vítá vždy usměvavá Esther.
Po krátkém přivítání se všichni přesunujeme do budovy, která byla ještě nedávno stájí pro dobytek, ale která je nyní útulná a brzy z ní bude bed & breakfast. Během snídaně se všechny z nás učí odborně obsluhovat "kapučinátor" a užíváme si všech možných dobrot, jako jsou třeba pověstné holandské sýry. Po vydatné snídani začínáme s naší první teoretickou lekcí.

vjezd do areálu

část snídaně

Naši první teorii vede Tessa Roos, která se specializuje na cvičení Feldenkrais a je také certifikovanou lektorkou Centered riding a dlouholetou studentkou Wendy Murdoch. Začínáme krátkým představím sebe sama, o tom kdo jsme, odkud jsme, jak jsme se dostali k Equitopii, co od Tessy očekáváme a zda-li máme nějaká zdravotní omezení. Postupně se tedy dozvídám různé příběhy, motivace i zranění ostatních kurzistů. Sama se cítím poněkud nepatřičně, neb v kurzu máme mezinárodní rozhodčí Silke, trenérku Centered riding Carlu, trenérku koní Tanni (má spolubydlící), která taktéž závodila snad ve všech mě známých disciplínách jak westernu (krom pleasure), tak anglie. No prostě mi začíná docházet, že mých pár let strávených různě po oddílech a soukromnících, které považuji za dostatečné zkušenosti, je vskutku roztomilých v porovnání s ostatními. Musím však s kůží na trh a tak všem vyprávím svou lámanou Angličtinou své story, o tom jak vlastním jen jednoho neobsedlého koně, že mě sem Caroline pozvala jen proto, že překládám a ne proto,že bych měla nějaké skutečné zkušenosti, či dovednosti. Také se přiznávám ke svým občasným problémům s bederní páteří a Tessa mne sebevědomně ujištěje o tom, že vše bude určitě fajn a případné problémy napravíme. Mírně mi stoupá sebevědomí, ale není to žádná sláva...

Dopolední lekci tedy začínáme cvičením metody Feldenkraise, která je o uvědomění si sebe sama, všech svalů, sedacích kostí, kloubů, žeber... no prostě sedíme na okraji našich židlí a dle instrukcí Tessy experimentujeme s přenášením váhy, dechem, klenutím páteře. Při tomto cvičení nesmíme diskutovat mezi sebou, ani s Tessou, aby náš jedinečný a individuální pocit nebyl ovlivněn názorem někoho jiného. Celá lekce je ohromně zajímavá a postupně se dostáváme ke stabilnímu sedu na židli, kdy do nás Tessa může šťouchat, ale my sedíme jako přibité. Jak jsme k němu došly zde bohužel neumím popsat, je potřeba si to projít a nechat se vést lektorem, který ví co dělá.

Po krátké pauze následuje hra na koně a jezdce. Smyslem je simulace toho jak se cítí kůň s jezdcem na zádech. Celá tato legrace spočívá v tom, že se jedna z dvojice opře rukama o židli a simuluje různé postoje, křivosti a pohyby koně, zatímco druhá má položené dlaně, či pěsti za lopatkami a snaží se uvědomit si, co tyto činnosti a postoje "koně" dělají se sedem jezdce. Je možné, že tento popis zní velice podivně, ale vězte, že se jedná o neuvěřitelně přínosnou záležitost, kterou hodlám dále používat (mám to od Tessy povoleno :D).
Dopoledne zakončujeme lekcí na balónech, kdy se snažíme nasimulovat si a uvědomovat si proces pohybu pánve na posedlí, případně přímo na hřbetě koně, kdy je největší důraz kladen na uvědomění si otevírání a zavírání kyčlí.

Oběd probíhá opět ve velice přátelské atmosféře, kde si vzájemně ukazujeme fotky svých milovaných ořů (v některých případech se jedná spíše o stáda milovaných ořů) a debatujeme dále o různých koňských tématech, ať už se jedná o zbytečnost a zneužívání jakýchkoliv vývazů, přes problematiku nepadnoucích sedel, až po naše oblíbená zbarvení a plemena koní.

výhled a poznámky z kurzu

výhled na jízdárnu

Odpolední lekce nám trochu kazí mrholení venku, tedy alespoň nám "přespolním", pro místní se totiž jedná o velice příjemné počasíčko, takže nechápou naše zklamané výrazy. Na jízdárnu vyrážíme po dvojicích, kdy se každé z nás Tessa průběžně věnuje a mezitím máme dedikovaného "parťáka" na zemi, tedy jinou kurzistku, která dostane od Tessy instrukce a během času, kdy se Tessa věnuje druhému jezdci, mají za úkol nás, dle jejich instrukcí, kontrolovat a opravovat. Jsem tímto systémem velice mile překvapená, a to hlavně proto, že nemusím čekat na okraji jízdárny, než příjdu na řadu, ale učím se i z chyb, či úspěchů ostatních. Navíc musím nad tím, co Tessa říká přemýšlet, protože následně musím dohlížet na některého z jezdců ze země. Je to paráda. Po cca třičtvrtě hodině se mimojiné dozvídám zásadní informaci, tedy že "paty dolů" jsou ve skutečnosti škodlivé pro náš sed, neb nám blokují jak kolena tak kyčle. Stejně tak Tessa nepodporuje to, čemu říká "německý styl", tedy sed takřka v záklonu, kdy jezdec ruší koně tím, že neabsorbuje nárazy, ale přenáší je na přední rozsochu sedla a dále na lopatky a přední nohy koně. V obou případech se jedná o základy, které mě učili od útlého dětství a tak se děsím chvíle, kdy budu muset na koně, neb jsem si jistá, že tyto své zlozvyky jen tak nepřekonám.
Chvíle, kdy si jdu pro koně je tady. Esther si mě volá a vydáváme se z jízdárny k výběhům, kde mi ukazuje oře, se kterým budu po zbytek týdne pracovat. Jmenuje se Sam. Je ÚŽASNÝ! Krásný, velikánský teplokrevný valach, který se tváří, že má všechno úplně na kopytě. Nechává se ode mě podrbkat na kohoutku a pak si to štrádujeme ke stáji. Esther mi chystá cajky a já si Samíka postupně chystám, přičemž si neodpustím drobné prozkoumání sedla. Jedná se o drezurní sedlo, pěkně 5 prstů na páteřní kanál - jak to má být, komora je dostatečně široká, úhel ramena kostry pěkně lícuje se Samovým ramenem, podbřišník je také tam kde má být... bohužel na zkoumání rozložení tlaku, už nemám čas neboť na mě Esther volá, že už na mě čekají. Dopínám tedy podhrdelník a už si to štráduju na jízdárnu. Nervozita roste...

Dynke a její klisna Lady Tell

instruktáž

instruktáž 2

Do sedla se dostávám těsně před jízdárnou, a to ze schůdků, protože nikdo nechce ničit ani hřbet koně, ani rovnost sedla. Mám z toho radost, protože Sam má v kohoutku asi tak 175cm a já už jsem se na koně dlouho neškrábala. "O jeden trapas méně," říkám si v duchu a vcházím na jízdárnu. Po chvilce kroužení ná jízdárně ke mě přichází Tessa a žádá mě, abych Sama zastavila uprostřed jízdárny. Vysvětluje mi, že tlačím paty příliš dolů a tím tuhnu od paty až po kyčel, což samozřejmě nechceme. Jako pomůcku do začátků, mi posunuje nohu dále do třmenu, takže již nejsem schopná do třmenů tlačit, ale nohy si v nich mohu pouze odložit. Dále mi napravuje přílišně klenutí bederní páteře a opět do mě šťouchá, abych se přesvědčila, že takto je můj sed pevný jako skála. K mému překvapení se opravdu v sedle ani nehnu. Po krátké instruktáži se Samem opět vyrážíme vpřed. Pokud se mi tedy aktivně nevěnuje Tessa, mám na zemi Silke a Dynke, které dostaly školení k mému sedu a občas od nich zní slova jako "Perfektní! Vedeš si dobře", ale jindy musí zakročit "Prohýbáš se v bedrech. Otevři více ramena. Otevři kyčle, ale udrž si rovná bedra..." a další. Snažím se ze všech sil, ale začínám pociťovat bolest v obratlech někde mezi hrudní a bederní páteří. Nasměruji tedy Sama směrem k Tesse a sděluji ji tedy oblast mých bolístek. Ta mi hned vysvětluje, že musím více otevřít ramena a trochu mě ještě rovná. Bolest okamžitě pomíjí. "Je to moc fajn, když instruktor ví o čem mluví," jde mi hlavou a pokračuju v jízdě. Celkově mě Tessa velice chválí a dokonce mě vyuívá jako příklad pro jednu z jezdkyní, pro ukázku rovných a stabilních beder - dmu se pýchou. To má však brzy skončit.
Ve chvíli, kdy máme naklusat padám dosti dopředu, celkově jsem rozhozená a Sam, který je zvyklý na jiný standard odmítá klusat, po chvíli úplně zastavuje a naštvaně na mě hází oko a ucho, takhle to prý nepůjde. Je mi jasné, že je to od Sama prostě jen červená karta a jsem vděčná, za tak citlivého a responzivního koně, který mi dává jasně najevo, kdy je to dobře a kdy ne, ale zárovně je mi hanba. Nejraději bych se zahrabala pod kvalitn povrch jízdárny s geotextilií, ale to mi není dovoleno. Esther, která je poblíž mi vysvětluje, jak na Sama - pozorně naslouchám. Mezitím doráží i Tessa a k mému velkému překvapení mi zkracuje třmeny. Kupodivu to funguje a já jsem po krátké instruktáži opět vypuštěna na jízdárnu. Tentokráte více používám svůj sed, vnitřní otěž mám úplně zahozenou a Sama koriguju jen vnější, pouze občas zasáhnu vnitřní, kterou ovšem hned poté úplně zahazuji - a hle, ono to funguje. Sam podemnou spokojeně ťapká. Tessa mě ještě koriguje ze země a já se cítím lépe a lépe. Lekci končíme velice pozitivně a já jsem, opět, naprosto spokojená, šťastná a Sam taky vypadá, že mu zas tak moc nevadím, když ho objímám a hladím po krku - evidentně je zvyklý. Odvádím ho zpět do jeho výběhu, kde se po chvíli spokojeně válí v písku.

Po mě jdou na jízdárnu ještě další dvě jezdkyně a já opět jedné z nich dělám parťáka ze země - opět se učím novým věcem a řešení problémů jiných jezdců.

vážně se snažím :)

šťastná a Sam

Večer zakončujeme večeří a pokecem u skleničky bílého. Původně jsem chtěla večeři odbýt jednou větou, ale nemohu - přikládám i fotku, neb Esther je úžasný kuchařka a její zeleninová rýže s krevetami a arašídy je prostě gastronomickým skvostem. Během večera ještě probíráme možnosti Equitopie, ptám se Tessy, zda by byla ochotná dorazit i k nám do ČR a ta nadšeně souhlasí, tak snad se mi to povede zorganizovat.
Po večeři se loučíme a odjíždíme na hotel, což nás přivádí na konec dnešního hlášení, neb kromě rychlé sprchy večer nedělám nic jiného, než tento report. Teď tedy končím a vyskytly-li se v textu výše nějaké ty gramatické chybky, prosím odpusťte mi je, nemám sílu si text po sobě kontrolovat.
Tak zase zítra.

úžasná večeře 

výhled na jezero z oken našeho pokoje