Články a videa o koních

Sportovní koně jsou často drženi v boxech/stájích, protože se majitelé bojí zranění.

Koně jsou stádová zvířata – proto se v nich rádi drží, nicméně v dnešní době jsou sportovní koně (a nejen oni) často drženi na samotkách, aby se omezila šance na jejich zranění. Skandinávští vědci se zaměřili na kvantifikaci výskytu a závažnosti úrazů u koní držených ve stádech.

Metodika

Do studie, která se uskutečnila v období od září 2007 do listopadu 2008, bylo zapojeno celkem 61 skupin (233 individuálních koní). Jednalo se o koně, kteří žili v režimu 24/7 venku, studie probíhala po 6 týdnů, kdy byli tito koně sledováni. Vědci shromáždili koně do jednoho z několika druhů skupin, aby zjistili, zda toto může mít vliv na četnost zranění. Typy skupin: skupiny stejného pohlaví, smíšené skupiny, skupiny koní stejně starých, smíšené věkové skupiny, stabilní skupiny (skupina zůstala stejná po celou dobu studia) a dynamické skupiny (jednou týdně byl jeden kůň odveden a nový přiveden).

Reaktivita koní ve stádech

Kromě zaznamenává výskytu zranění, se vědci také rozhodli zaznamenat, jak jsou koně reaktivní v různých typech skupin, s hypotézou, že starší koně mohou mít zklidňující účinek na mladší koně a skupiny, které jsou tvořeny čistě mladými koňmi budou reaktivnější. Pro tento test dali vědci do výběhu řadu plastových láhví, zatímco koně byli u krmení. Plastové láhve pak byly taženy po zemi 5 metrů od koní a vědci následně zaznamenali reakce jednotlivců. Toto bylo provedeno v každé skupině.

Kontrola a ohodnocování zranění

Koně účastnící se studie byli kontrolováni třikrát: před vstupem do svých skupin, den po zařazení do skupiny a nejméně čtyři týdny po zařazení do skupiny. Zranění byla zaznamenávána na škále 0-5, hodnocení bylo následující:

• 0 – žádné zranění
• 1 – odřená srst
• 2 – léze zahrnující mírně otokovou oblast a/nebo povrchovou ránu, ale kůže není perforována
• 3 – léze zahrnující malý řez/ranku na kůži
• 4 – léze vyžadující ošetření veterináře
• 5 – rozsáhlé a těžké zranění, které může způsobit dlouhodobé následky

Výsledky studie

Výskyt zranění byl zaznamenán u všech 233 koní. Bylo zaznamenáno celkem 1088 zranění, z nichž bylo 597 přítomných v den 0, než byli koně zařazeni do svých skupin. Po prvním dni ve skupině bylo zaznamenáno 188 nových zranění a po 4 týdnech bylo zaznamenáno 303 nových zranění. Většina zranění byla menší (80 % kategorie 1, 18 % kategorie 2). Během celé studie byly zaznamenány celkem 3 zranění, kategorie 3 a 2 zranění kategorie 4 – tyto se vyskytly u mladých teplokrevných koní.

Nebyl zaznamenán žádný signifikantní rozdíl v průměrném počtu zranění mezi skupinami. Hlavním prediktorem úrazu se ukázalo být plemeno: teplokrevná plemena měla mnohem větší šanci na zranění než islandští koně. Vědci předpokládají, že to může být proto, že islandští koně byli chování pro klidnější temperament a mají také tendenci k uchovávání více tělesného tuku a hustší srst, které lépe chrání před kopyty a kousanci.

Výsledky reaktivity

Hlavním prediktorem reaktivity byla opět plemena, přičemž teplokrevníci byli nejreaktivnějším plemenem a islandští koně byly plemenem nejméně reaktivním. U věkově smíšených, či podobných skupin nebyl zaznamenán žádný významný vliv na reaktivitu koní.

Tato studie naznačuje, že je nepravděpodobné, že by se koně těžce zranili, protože by byli vypouštěni do stáda, jejich blahobyt je naopak mnohem více v ohrožení, nebudou-li mít možnost socializace s dalšími koňmi a tím pádem vykazovat normální chování stáda. Jedna věc, která by mohla ovlivnit míru zranění u koní je konkurence u získávání zdrojů (jídlo). V této studii byli všichni koně drženi ve výbězích na nejméně 0,5 hektaru a při krmení každý kůň dostával svou vlastní hromádku krmiva.