Články a videa o koních

Tento článek vzniknul následkem pro mne neuspokojivého čtení jednoho francouzského časopisu, kde byl otištěn text o práci ve volnosti. Pro přiblížení jeho obsahu jsem vám sem vypsala některé jeho hlavní myšlenky:

• „Je nutné začít pracovat ze země s ohlávkou a vodítkem předtím, než to všechno vypustíme.“
• „Lidé, kteří trénují ve volnosti, také společně s vodítkem a ohlávkou většinou používají hůlku nebo bič, aby zpřesnili své pobídky.“
• „Pro začátek s prací ve volnosti si vybereme klidné, tiché, izolované místo, které není příliš velké, abychom neztráceli pozornost koně.“

Jedním z největších problémů v jezdeckém světě není to, jaké metody trenéři používají, ale jak o své práci mluví a jak ji popisují. Je běžné způsobovat koni bolest a ignorovat všechny jeho potřeby a mluvit přitom o důvěře, partnerství a nevím o čem jiném. Jsem si celkem jistá, že kdyby metody a nástroje byly pojmenovány podle toho, jaké skutečně jsou, většina lidí by o nich ani neuvažovala. Zmiňovaný článek je jenom jedním z mnoha příkladů toho, jak moc jsou v jezdeckém světě slova zneužívaná.

Opravdová definice volnosti je následující:

volnost, -i ž. 1.

• stav, kdy se jedinec nebo celek nemusí podřizovat cizí moci, vůli nebo jakýmkoliv jiným omezením;
• nezávislost, samostatnost, svoboda projevu, pohybu atd.;
• volné prostranství, prázdný, nevyplněný prostor;
• volný, povinnostmi nevyplněný čas

Společenské, environmentální a fyzické omezení – není svoboda. Oddělením zvířete od jeho společníků, odebráním možnosti zvolit si jinou činnost a fyzickým omezováním, odebíráme zvířeti veškerou volnost nebo možnost výběru (volnost v pravém slova smyslu).

V jezdeckém světě by se dala volnost definovat spíš jako „trénink koně k tomu, aby byl schopen plnit úkoly i bez výstroje“. Lidé se více zaměřují na výsledek než na samotný proces. Věřím, že mnoho důvodů, které za tímto stojí, pramení z nedostatku informací, neznalosti možností, jak dělat věci jinak, a také ze strachu, že kůň, se kterým tak zoufale chceme navázat vztah, s námi nebude chtít nic mít, jakmile dostane možnost volby.

Tak proč tedy lidé začínají s prací ve volnosti tím, že koně omezí? Určitě jste si mohli všimnout, že trenéři, kteří používají metodu negativního posilování, vždy začínají trénink s koněm, který je určitým způsobem omezený. Možná má ohlávku a vodítko nebo je uzavřený v malém prostoru. Nikdy je neuvidíte začínat tréning na velké pastvině bez použití biče nebo lana. Důvod, proč to tak je, je, že trénink negativním posilováním koně neodměňuje a on to moc dobře ví. Kůň nemá žádnou motivaci ke spolupráci není-li předem aplikován negativní stimul.

Ale proč tedy omezování funguje? Proč nakonec můžeme odstranit všechna ta viditelná lana? Jakmile je kůň opakovaně přinucen akceptovat omezení, omezení samotné se pak stává jakýmsi stavem mysli, a to i tehdy, když je zvíře volné. Tento fenomén se nazývá naučená bezmocnost. Byl objeven psychologem Seligmanem v 60. letech. Zvíře bylo nejprve vystaveno bolestivému podnětu v podmínkách, kdy se jeho působení nemohlo vyhnout. Nakonec se přestalo snažit bolesti odporovat. I když se později ocitlo v podmínkách, kde mělo možnost útěku, zvíře v naučené bezmocnosti se pak nepokusilo odejít, ale snášelo stimul dál.