KONĚČESKY.cz
Při prohlížení příspěvků na sociálních sítí, které se týkají jezdectví, vychází najevo, že průvlečky se mezi jezdci stávají opět velmi oblíbenými. A každý „lajk“ je důkazem toho, že se skutečně jedná o regresi (návrat), nikoliv retro (něco zaniklého). Je to už přece jen 9 let od doby, kdy byla publikována kontroverzní kniha Kdyby koně mohli křičet od Dr. Gerda Heuschmanna. Tato publikace konfrontuje moderní trénink koní (především v drezuře) a jezdecké metody (mj. i používáním průvleček), přičemž oboje se podle něj ubírá špatným a nehumánním směrem.
Hyperflexe krku, známá také jako rollkur
Dr. Heuschmann trvá na tom, že koni by měl být dovolen pomalý, neuspěchaný vývoj skrze klasické tréninkové metody. Hyperflexi (rollkur), těsně dotáhnuté nánosníky, či průvlečky naopak prohlašuje za ničivé pro koňské tělo i duši.
V poslední dekádě se tématu hyperflexe věnovalo více pozornosti a nové vědecké studie dokazují, že pevně dotáhnuté švédské nánosníky jsou jedním z hlavních původců zvýšené hladiny stresu u sportovních koní. A jak je to tedy s těmi průvlečkami?
Zde je 6 klíčových bodů z knihy Dr. Heuschmanna, které vysvětlují naši úlohu a odpovědnosti, když přijde na trénink a ježdění našeho partnera ve sportu i v životě – našeho koně.
Bod č. 1
V klasickém smyslu je přilnutí něco, čeho můžeme dosáhnout pouze tehdy, když kůň nechá proudit energii celým svým tělem, díky čemuž následně bude sám vyhledávat kontakt s rukou. Udidlo bude ležet na uvolněných svalech v koutcích huby.
Bod č. 2
Musíme si uvědomit to, že tento kontakt není tvořen tím, že koni svážeme hubu těsným nánosníkem. Korektního přilnutí můžeme dosáhnout jen s aktivní hubou; kloub dolní čelisti musí mít možnost pohybu. Nánosník (jakéhokoli typu) nesmí být utažen příliš těsně, a to bez výjimek. Čelist musí zůstat pohyblivá a dýchání musí zůstat neomezeno; v opačném případě se napětí přesouvá do celého těla. Ježdění s tvrdou rukou, která koně neustále ruší příliš hrubými zásahy do huby má nezpochybnitelně negativní efekt na celé koňské tělo.
Bod č. 3
Dle mého názoru byste se měli snažit po celou dobu výcviku koně jezdit na jemném, dobře sedícím stihle (1x nebo 2x lomeném). Udidlo byste měli zvolit s ohledem na anatomie spodní čelisti, která je u každého koně individuální. Důvod pro použití ostřejšího udidla by měl být jen ten, že je potřeba zjemnit pomůcky. Nikdy by však nemělo být použito jako donucovací prostředek ke kontrole koně nebo k vynucování určité pozice hlavy.
Bod č. 4
Při pohledu na naužděného koně vypadá oblast, kde leží podhrdelník jako velmi robustní, masivní spojení mezi hlavou a krkem. Avšak když se podíváme na kostru koně, je zřetelné, že jediné kostní spojení lebky a krční páteře je umístěno docela vysoko. To znamená, že zbytek hlavy a krku, včetně prvních pár obratlů je spojeno pouze měkkou tkání.
Kostní anatomie v této oblasti vysvětluje, proč zpětný tah otěží způsobuje tak velký pákový efekt; při pohledu z boku může být týl považován za osu otáčení pro lebku. Pokud chce kůň zvednout hlavu, tj. otevřít se v týlu, přičemž jeho krk je znehybněný, musí tam být svalový tah na týlní kost (na obrázku červeně). Tahle akce je prováděna zádovými svaly (velkými a malými), polotrnovým hlavovým svalem a řemenovým svalem. Jejich „páková ramena“ jsou velmi krátká (4 – 6 cm), na obrázku zeleně). Délka páky, kterou má jezdec k dispozici pro jeho otěže se zvětšuje od týlu až ke koutkům huby (na obrázku žlutě). Tah otěží za účelem ohnutí krku působí na koutky. Spojná čára mezi koutky a týlem je mezi 30 až 40 cm, záleží na velikosti hlavy koně. To vytváří pákový efekt v poměru 1:7 až 1:10.
Zjednodušeně, když počítáme s poměrem 1:10, tak na jedné otěži máme sílu 295 N, což odpovídá hmotnosti zhruba 30kg. Když se huba koně tomuto tlaku nepodvolí, síla, která bude působit na křehkou týlní kost bude desetinásobná! Jak tedy nyní může koňský hřbet pružit když je fixován desítkami kilogramů skrz hřbetní vazy a svalový systém? Jak může takový kůň vůbec jezdci dovolit sedět pohodlně, s takovým napětím? A hlavně, jak může jeho hřbet a končetiny zůstat zdravé?
Bod č. 5
Z tohoto důvodu jsou klasické principy ježdění odzadu dopředu směrem k ruce jezdce extrémně důležité, chceme-li naše koně udržet zdravé. Korektního nesení hlavy a krku, které závisí na věku a stupni tréninku jednotlivého koně, dosáhneme vždy, když budeme jezdit korektně. Opačný způsob ježdění – zepředu dozadu – nevyhnutelně povede k nečistým chodům a zhoršení stavu kosterní a svalové soustavy. Dobrý jezdec používá svoje pomůcky jako ostrý nůž – obezřetně a opatrně!
Bod č. 6
Rád bych zdůraznil, že jakýkoli pokus o mechanické donucení koně nést hlavu a krk v určité pozici je začátek konce a má dlouhodobé násedky. Průvlečky znásobují sílu, která působí na udidlo a zásadně se podílejí na tahu hlavy a krku směrem zpět. Je mi opravdu záhadou, jak jezdec může v tréninku tolerovat takové prostředky a to, že jsou vůbec povolené na závodech. Mnoho problémů, např. špatná jezditelnost, tlak proti ze strany koně či zdravotní problémy se zadními končetinami atp. Jsou velmi často výsledkem zatěžujícím ježděním „zepředu dozadu“ a použitím průvlečných otěží.