KONĚČESKY.cz
„Rozmohl se nám tady takový nešvar…“. Dovolím si začít touto slavnou hláškou z Pelíšků, protože ji považuji za přesnou. Je tedy pravda, že si nejsem jistá, zda se jedná o fenomén, který se rozvinul až v posledních několika letech, či zda jde o dlouhodobý stav. Nicméně, abych přešla k jádru pudla.
Často se ke mně dostávají informace, primárně pak od mých známých a přátel z řad profesionálu – tj. fyzioterapeutů, trenérů, kteří se u svých klientů potýkají s problematikou nepadnoucích sedel, ohledně sedel „na míru“, která absolutně nesedí. Osobně se s tím také setkávám, když občas jezdím po návštěvách za koňmi, či se občas nachomýtnu u nějakého tréninku (jako divák). Nepovažuji se za kovaného odborníka, který má právo kritizovat něčí konkrétní práci, ale problém, který vám v tomto článku popíšu je tak častý, a hlavně tak snadno identifikovatelný, že by si jej měli být vědomi i majitelé bez hlubší znalosti problematiky pasování sedel.
Sedla na míru jsou (nejen u nás) často považována za definitivní řešení pro daného koně, což je bohužel velmi nezdravý předpoklad. Je potřeba mít na mysli, že kůň se neustále vyvíjí – do cca 6-8 let kosterně, pak však pokračuje, a to přesvalováním, sezónními úbytky váhy, či při změnách managementu, tréninkového plánu, či v důsledku zranění, či nemoci. Je potřeba si pamatovat, že i to nejlepší a nejprecizněji vyrobené sedlo na míru je vždy na míru koně v okamžik měření. Ne na koně za rok po měření. Je to stejně jako u lidí. Když si koupíte perfektně padnoucí kalhoty v 18 letech, kdy už by měl být na 100 % ukončen růst, tak je jen malé procento lidí, kterým budou rifle sedět za 1-2 roky, někomu třeba nebudou už za měsíc – záleží na výkyvech ve váze, ale i kondici. Jako příklad můžu uvést svého kamaráda, který začal posilovat, a přestože mu kalhoty byly v pase pořád akorát, prostě mu ruply na stehnech, protože nabral svaly. U koní je to o to horší, že sedlo neovlivňuje jen oblast „podbřišníku“ (u lidí, by se to mohlo vztáhnout na šířku pasu), ale celou oblast hřbetu, kde je samozřejmě ve hře mnohem více faktorů. Stejně tak nepadnoucí sedlo může způsobit mnohem více problémů než nepadnoucí kalhoty u člověka.
Pozn.: O tom, jaké dopady má nepadnoucí sedlo se můžete podívat na video např.: zde.
Dosti bylo alegorie. Je prostě potřeba myslet na to, že i sedlo vyrobené na míru je nutné pravidelně kontrolovat a přepasovávat (optimálně 4x ročně, minimálně však 2x ročně). U anglických sedel pak jde primárně o úpravy a přecpávání panelů, případně pak výměna komory, ale může jít i o dramatičtější změny. Čím větší změny na koni, tím drastičtější změny jsou nutné na sedle. Pořídíme-li například zakázkové sedlo na 4letého koně, musíme počítat s tím, že za rok „půjde z domu“ a budeme muset koupit jiné, protože největšími změnami prochází koně právě do cca 6 roku věku (toto může být samozřejmě individuální).
Dle mého názoru je rozumné pořizovat sedlo na míru až na koně starší 8 let, nicméně i pak je třeba sedlo nadále pravidelně kontrolovat a v případě potřeby upravovat. Samozřejmě také záleží na vašem rozpočtu, ale to už je jiná stránka věci.
Výše jsem popsala jednu stranu mince, teď bych se chtěla, ale dostat k českému specifiku, které jsem (zatím) nikde v zahraničí nepotkala. A to jsou sedla na míru:
- vyrobena sedlářem, který koně nikdy neviděl
- vyrobena sedlářem, který viděl koně pouze na fotce
- vyrobena sedlářem, který sice koně viděl, ale nevzal si žádné míry
- vyrobena sedlářem, který sice koně viděl, ale vzal si míry koně, ale ne míry jezdce (nebo opačně)
- vyrobena sedlářem, který koně viděl, vzal si míry, ale sedlo vyráběl déle než 2 měsíce (někdy i více než 1 rok!)
Takováto sedla nemohou být, již z principu na míru! Pokud máte sedláře, který vám vyrábí sedlo (a často velmi drahé sedlo!) aniž by koně viděl, či si nevzal žádné míry – jde o aplikaci selského rozumu. Pokud sedlář nemá nadpřirozené schopnosti – nemůže odhadnout správné míry sedla, úhly, tvar kostry. Vezme-li si míry jen na koně, je to rozhodně lepší případ, nicméně nesedí-li sedlo jezdci, může i to nejlépe napasované sedlo naprosto změnit vlastnosti a tím se stát přítěží (například – malé posedlí pro jezdce, kdy drtivá většina váha jezdce bude směřovat na zadní rozsochu a tím úplně změní působení sedla). Dalším případem je „dodací“ doba sedla delší než 1-2 měsíce. Chápu samozřejmě, že výroba sedla sama o sobě trvá delší dobu, nicméně i v případě, kdy výroba trvá třeba měsíc, měl by sedlář se sedlem přijet a upravit ho na místě (primárně u angl. sedel například uzpůsobit vycpání panelů přímo na místě, u westernového sedla toto asi fungovat nebude…). Pokud si však objednáte sedlo, kdy si sedlář vzal všechny míry vás i koně, ale se sedlem dorazí až za rok…. silně vám doporučuji si dát velmi záležet na vyzkoušení sedla, než jej převezmete. Existuje totiž velmi vysoká pravděpodobnost, že jste se vy i váš kůň za takovou dobu (ale i mnohem kratší!) změnili a míry, na které se sedlo vyrábělo už jsou tedy věcí dávné minulosti.
Pasování sedel v ČR je poměrně nový obor (samozřejmě jsou i u nás odborníci, kteří se pasování sedel věnují dlouhou dobu a kvalitně, nicméně není u nás samozřejmostí řešit pasování sedel, či výběr nového/staršího sedla s profesionálem), resp. je v drtivé většině v rukou samotných sedlářů. Nicméně sedlářů je u nás poměrně málo – je zde tedy poměrně malá konkurence a sedláři tak často nejsou tlačeni trhem k tomu, aby se klientům věnovali tak, jak by měli. Dochází pak tak často k „sedlům na míru“, které jsou vyráběny „na dálku“, podle fotky, někdy i „telepaticky“, kdy majitel řekne, že má koně toho a toho plemene, tak a tak starého a sedlář za nějaký čas dojede s tím „pravým ořechovým“. Dělá-li váš sedlář něco takového, měli byste trvat minimálně na tom, aby změnil svůj přístup k vám a vašemu koni…
Za zdraví a pohodu svého koně odpovídá vždy majitel koně. Není tedy na místě svádět například zdravotní problémy svého koně na špatně vyrobené/napasované sedlo. Je přeci vždy na majiteli, které sedlo vybere, s kým se (ne)poradí apod. Přestože je vhodné nechat si poradit od profesionálů (nutno dodat, že i výběr profesionálů, ke kterým si jdeme pro radu je pouze na rozhodnutí majitele), je stále nezbytné, aby i majitel do určité míry věděl co a proč hledá a byl tedy schopen učinit informované rozhodnutí.
Fotografie: Michaela Černíková