KONĚČESKY.cz
Rozlišování objektů
Kognitivní schopnosti koní jsou dodnes silně podceňovány. Jsou jako nekonečné moře, z něhož obdivujeme zatím jen mušli, kterou vyplavilo na pláž. Pokusíme se dnes do toho moře alespoň trochu nahlédnout a prozkoumat koňské schopnosti abstrakce a rozlišování objektů.
Dnes pro vás máme výzvu.
Váš kůň se naučí rozlišovat barvy.
Níže naleznete postup našeho experimentu.
Co k sobě patří?
V experimentální psycholigii zvířat se již mnoho let spoléháme na definované postupy, známé pod názvem „matching-to-sample“ nebo jednoduše „match to sample“. Koně se tak naučí samostatně tvořit kategorie a rozlišovat objekty, například když určí páry, které k sobě patří.
Inteligence koní překvapí
Koně jsou tak schopni se naučit, že určitý předmět vždy patří k identickému předmětu do páru, anebo naopak k odlišnému předmětu do páru. Umí rozeznat kritéria sounáležitosti předmětů podle barvy nebo tvaru. Na konci tohoto náročného učebního procesu budou naši koně schopni k náhodnému podnětu přiřadit určitý cílový podnět a následně provést úkon, který jsme si zvolili.
"Match to sample" pro koně
Koně jsou fakt hlavičky a je nesmírně zábavné je pozorovat, když přemýšlí, a postupně objevovat, jak řeší drobné úkoly na paměť nebo se na signál naučí od sebe rozlišovat barvy. Například jsou schopni nám ukázat žlutý předmět mezi několika jinak barevnými předměty. Kůň se přitom učí základní princip „Co k sobě patří?“ a začne tak vytvářet kategorie a začne nám je při drobném úkolu sdělovat.
Rozlišování barev
Abychom převedli šedou teorii do praxe, chceme zde v rámci R+ představit rozlišování barev. Můj valach Harry se v rámci lekce naučil ukázat molitanovou kostku určité barvy, pokud mu taková byla prezentována jako příklad podnětu. Postupně by bylo možné obdobným postupem, jako při následujícím tréninkovém plánu, přidat buď další barvy a nechat si je ukázat, nebo experimentovat s různými předměty stejné barvy. Tak bychom zjistili, zda kůň pochopil kritérium „stejné ke stejnému“. Níže vám ukážeme, jak svůj trénink můžete koncipovat, abyste tohoto cíle dosáhli.
Co k tomu potřebujeme?
Nejdřív potřebujeme tři identické páry, jako jsou například molitanové kostky, plyšáci nebo kyblíky, ve třech různých barvách. Modrá a zelená jsou velmi vhodné, protože rozdíl mezi těmito dvěma barvami kůň velmi intenzivně vnímá. Později tento počet můžeme libovolně rozšířit.
FÁZE 1
Natrénovat ukazování
Než začneme pomýšlet na samotný trénink k sobě patřících párů, musíme koně naučit, jakým způsobem nám má později ukázat své řešení. Měl by se proto naučit do předmětu lehce šťouchnout, tedy dotknout se ho nosem, aniž by jím pohnul, odhodil nebo ho vzal do huby.
Ke startu připravit
Představíme koni náš předmět jako klasický target, v našem případě tedy první molitanovou kostku první barvy (žlutou). Podržíme kostku koni před nosem, jakmile se zvědavý koňský nos kostky dotkne, klikneme a odměníme.
Zvýšení kritérií
Postupně měníme pozici kostky. Dále vždy odměňujeme dotyk nosu na kostce, nikdy neodměňujeme jakékoliv jiné chování spojené s kostkou. Pokud pak už kůň spolehlivě svou hlavou následuje pohyb naší ruky s kostkou ve všech směrech, můžeme před něj kostku položit na zem. Opět odměňujeme dotyk kostky a postupně měníme pozici kostky na zemi. Házíme ji i trochu do stran, aby se kůň musel pohnout, chce-li se ke kostce dostat. Pokud kůň cíleně a spolehlivě následuje naši kostku po různých opakováních a to i na větší vzdálenosti, můžeme přejít k další fázi tréninku.
FÁZE 2
Zavedení signálu
V další fázi učení by měl kůň pochopit, že nemůže vždy spontánně běhat za hozenou kostkou, ale smí ji následovat jen tehdy, pokud jsme mu předtím prezentovali signál ve formě identické kostky z páru (tedy v našem případě opět žlutou).
Cílový podnět
Cílový podnět (vědecky označovaný také jako target stimulus) ohlásíme koni prezentováním vzorového podnětu (vědecky označovaného jako sample stimulus). Takže nejdříve se Harry má naučit dotýkat se žluté kostky jen tehdy, pokud jsem mu předtím jako znamení ukázala v ruce druhou žlutou kostku.
Nový signál
Náš nový signál se vzorovým podnětem zavedeme až tehdy, když je předchozí chování naučené už zcela konstantně a spolehlivě. Pokud kůň tuto fázi úspěšně dokončil, můžeme zvednout vzorovou kostku jako nový signál vždy v tom momentě, když se kůň zrovna chtěl vydat k ležící kostce. Postupně odměňujeme už jen ty pokusy, kdy kůň počkal na signál. Mezitím vždy odměňujeme i klidné stání a vyčkávání vedle nás. Takže kůň je vyzván ukázat cílovou kostku až pomocí signálu ukázání vzorové kostky.
FÁZE 3
Poznávání barev
Až teď se kůň naučí samotné „match to sample“, přičemž žádaný předmět spolehlivě vybere/označí z množiny několika jiných objektů. Takže Harry má na můj signál „vzorové žluté kostky“ vždy vybrat cílovou žlutou kostku, i když má na výběr z několika různě barevných kostek.
Hot Target
V tomto pracovním kroku představíme naši žlutou cílovou kostku jako „hot“ target, tedy jako cílový objekt s nejvyšší přitažlivostí. Dotýkání se této kostky bude cíleně posilováno. Ostatní barevné kostky v této fázi tréninku slouží pouze jako podněty k rozptýlení.
Rozlišování komplexních souvislostí
Měli byste svého koně v podstatě navést na špatnou stopu. Dotknout se žluté kostky, pokud je k dispozici jen žlutá kostka, je dost přehledný úkol. Teprve přidáním dalších možností se z toho stane opravdu komplexní úkol a představuje pro našeho koně novou výzvu. Pravděpodobně až v tomto pracovním kroku mnoho koní napadne, o co tady vlastně jde, v našem případě tedy o barvu.
Umožnění úspěchů
Možná zná vaše dítě hru „Pan čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku….“ Dítě při ní má ukázat předmět určité barvy a vybrat ji z mnoha viditelných možností. Pokud chceme koni přiblížit rozlišování barev, měli bychom rozptylující podněty nechat spíš v pozadí a umístit naši žlutou cílovou kostku co nejblíže ke koni. Tím snížíme pravděpodobnost, že kůň vyhledá jakoukoliv nejbližší kostku a bude muset zažívat frustraci ze selhání.
Variace na rozptylující podněty
Umístíme tedy po několik kol naši žlutou kostku pokaždé na jiné místo, ale vždy pokud možno nejblíže ke koni a průběžně měníme i umístění jinak barevných kostek. Nesmíme ale náš pokus zbytečně ztěžovat. Naopak uspořádání cvičení by mělo zaručovat mnoho drobných úspěchů.
Chyby se stávají
Důležité! Pokud kůň udělá chybu, neklikáme a neodměňujeme samozřejmě. Kromě toho je ale stejně tak důležité, pokud možno hned udělat nový pokus. Jinak se snadno může stát, že náš kůň, pokud udělá chybu a potom, protože jsme neklikli, ukáže na druhý pokus téhož cviku správný objekt, za což dostane klik a odměnu. To může vést časem k tomu, že kůň bez delšího přemýšlení prostě začne zkoušet dotýkat se různých objektů, dokud neuslyší kliknutí, protože se náhodou dotknul toho správného objektu.
Pomalé zvyšování kritérií
Pokud má náš kůň evidentně problém pochopit, v čem úkol spočívá, a my máme dojem, že opakovaně bezhlavě běhá od jednoho předmětu k druhému a dotýká se jich, znamená to, že jsme tuto fázi učení zařadili evidentně příliš brzy. Zejména nácvik nového cviku je pro koně extrémně stresující. Proto bychom měli kritéria zvyšovat vždy až tehdy, když si jsme jistí, že i další fáze učení cviku proběhne téměř hravě a s lehkostí a že budou převažovat úspěchy nad neúspěchy.
Smysl úkolu
Teprve když kůň v přítomnosti jinak barevných kostek i nadále spolehlivě ukazuje žlutou kostku, promícháme všechny barvy. Nyní už můžeme položit i jinak barevnou kostku blíže ke koni než žlutou a tím zvýšíme obtížnost úkolu. Nebo můžeme změnit uspořádání kostek, např. kostky v řadě nebo kostky do trojúhelníku.
Malá rada: Rozestavění kostek je nejlepší měnit poté, co klikneme a koně odměníme a v podstatě ho znovu odvedeme do výchozí pozice s odstupem ke kostkám. Kůň hru pochopil, pokud i z tohoto náhodného uspořádání vícero barevných kostek vybere tu správnou.
FÁZE 4
Opakování s jinými barvami
Obdobně jako ve fázi 1 a 2 postupujeme podle stejného schématu a zavádíme další barvy. Ideálně postupně, tedy po jedné kostce, a ne skokově.
Nyní každá cílová kostka dostala svůj stejný protějšek. Pokud při ukázání oranžové barvy jde kůň vždy k oranžovému objektu, znamená to, že kůň se naučil uplatňovat koncept stejnosti a odlišnosti. Tuto kategorizaci bude umět postupně s větší a větší lehkostí a spolehlivostí uplatňovat i na jiné účební úkoly.
Pozor na vyváženost
Kůň umí jako v našem případě rozlišovat různé barvy a spojit je s vlastním jednáním. Přitom je zásadní, abychom koně vystavovali všem barvám a objektům stejně dlouhou dobu během naší tréninkové historie. Kdybychom například při nácviku třetí barvy s koněm trénovali jen 20 procent času oproti první barvě, bude přitažlivost první barvy vždy o hodně silnější než je tomu u ostatních barev. Tím nám stoupne míra neúspěchu pro následující tréninky. Také se ojediněle může stát, že některá barva nebo některý předmět koně fascinuje natolik, že ji/ho vždy upřednostní před ostatními. V takovém případě musíme poměrnou částí o to více posílit všechny ostatní a to formou mnohých opakování a odměňování.
Přenesení principu
Když kůň už princip cvičení pochopil, můžeme postupně zavádět obdobným způsobem další barvy nebo předměty, které k sobě patří, nebo předměty odlišných tvarů ale již známých barev.
Inteligenční hry pro koně
Takovéto cvičení v rozlišování se velmi hodí ke zvyšování kognitivních schopností našeho koně. I přes veškerou inteligenci koně je přesto zajímavé detailně svého koně pozorovat a zjistit, zda se opravdu naučil, co jsme chtěli, nebo nám to tak jen připadá. Velmi snadno se totiž stává, že náš kůň se nenaučí rozlišovat barvy ale jen se naučí následovat náš pohled směrem ke správnému objektu a nosem se dotkne toho objektu, na který jsme svůj pohled zaměřili.
Od začátku vylučte chyby
Z vědeckého hlediska bychom měli od začátku takovéto chyby vyloučit. A to tím, že bychom koni nedávali žádné neúmyslné indicie, jako je např. pohled, natočení se nebo ukázání rukou. Proto se například můžeme v rámci otestování naučeného chování ke koni otočit zády, když mu vzorový podnět ukazujeme, a požádat někoho jiného, aby pozoroval, zda náš kůň i bez naší (neúmylsné) pomoci umí barvy rozlišit, a nebo zda se bude zvyšovat chybovost. Je také možné cvičit i bez vzorového podnětu/předmětu jako signálu.
Co to znamená?
U koně může i vyslovené slovo vyvolat ukázání správného předmětu, aniž bychom museli mít v ruce správnou kostku, kterou by kůň chápal jako signál pro ukázání svého protějšku.
Kognitivní výkon na nejvyšší obrátky
Úkoly jako rozlišování barev jsou o hodně komplexnější, než se může zdát. Abychom koně nepřetěžovali, je vhodné rozmyslet si jasné etapové mezikroky a zařadit hodně pauz. Vždy když kůň část úkolu ještě pořádně nechápe, měli bychom se vrátit k předchozímu kroku.
Postupujeme po drobných krůčcích
Nejlépe se nám podaří udržet si nadhled u tohoto i pro nás velmi náročného úkolu, pokud lekce děláme krátké, například vždy jen se 4 opakováními. Po každé malé lekci si uděláme přestávku a pokud možno zdokumentujeme poměr úspěchů a neúspěchů. Až při poměru 3:1 nebo v ideálním případě 4:0 ve prospěch úspěchů, zvyšujeme obtížnost a postoupíme k další fázi. Takto náročný intelektuální výkon můžeme po svém koni požadovat jen v malých dávkách. Příliš mnoho nadšení vede jen k rádoby chybkám z nepozornosti a nebo ještě v horším případě k nepozorovanému nežádoucímu přetížení koně.
Velký potenciál rozvoje
Po tak podrobném rozpracování vpravdě neobvyklého cvičení bychom si měli udělat mentální odstup o dva kroky zpět a podívat se na své konání z dálky. Při tomto cvičení se kůň a člověk nenaučili jen ohromující trik, jímž mohou ohromovat diváctvo. Získali jsme hluboké pochopení fantastické schopnosti vnímání a kognitivního potenciálu našeho koně i síly pozitivní formy komunikace v našem partnerství.
Marlitt Wendt & Conny Ranz