KONĚČESKY.cz
Ach ta rána na hausbótu, ta mi budou moc chybět. Klidná voda zračící východ slunce, kolem proplouvající kachny, šumění stromů... no prostě holandská pohádka. Ještě bych k tomu měla přikusovat Goudu... nic se však nemá přehánět a tak si dávám akorát jablko a vydávám se spolu s ostatními kurzistkami k autu. Pět se nás souká do maličkého opelu a vyrážíme.
Po příjezdu do areálu se všechny řadíme u kávovaru a jedna po druhé si odnášíme povzbuzující elixíry. Po návratu do učebny už nás s úsměvem vítá Karin, se kterou dnes máme jak teroii tak lekce v sedle. Začínáme malým opakováním základních principů 4DD - jak poznat ohnutí koně, kam směřuje jeho energie, kam hlava, na které otěži je silnější kontakt a jak s tímto pracovat. Po malém opáčku nám vysvětluje nový cvik: 1/4 line, jejíž název bych přeložila snad jako 1/4 stěny. Jedná se o jednoduchý cvik, při kterém se ukáže, zda pracujeme správně a zda jsme "nepodváděly" na rovné linii a kruhu.
Jde se na to, jedna dvojice po druhé má svou lekci s Karin na jízdárně, přičemž ostatní dělají koučing ze země. Opět a znovu si uvědomuji jak hrozně málo toho vím a vidím, a to nejen v porovnání s Karin, ale i s ostatními kurzistkami.
"Mám se ještě hodně, co učit", říkám si, když pozoruji Celeste nebo Silke při koučinku ze země. Nicméně neupadám na duchu a snažím se pochytit, co nejvíce jsem schopná.
Já a Carlito přicházíme na řadu jako poslední, zrovna v době oběda. Carlito je úžasný "něžný obr". Nasedám a snažím se přijít na to, na kterou stranu je křivý a jak s tím dále pracovat. Karin ke mě přichází v dobré náladě a hned mi opravuje sed. Je velice zvláštní, když mi říká, že bych měla zatížit přední část chodidel, aniž bych prošlapávala patu... celý život jsem byla učena o opaku, ale teď už vím, že paty dolů prostě nefungují. Snažím se plnit vše, co je mi řečeno a zároveň po mě Karin chce malou analýzu pohybu Carlita a návrhy, co s tím dál.
Začínáme klusat - můj jakž-takž sed se v klusu mírně rozpadá, ale snažím se ze všech sil dostat se zpátky, alespoň tam, kde jsem byla v kroku. Pomalu pracujeme na srovnání Carlita v rozích a obratech, kde se mi vždy "rozpadne". Karin mi radí a já za chvíli přicházím na to, jak docílit toho, aby Carlito nepadal v obratech dovnitř. Jupí. Pak se ovšem stane to, že Carlito začíná snižovat hlavu níž a níž, až si zaleze někam dolů, což se Karin samozřejmě nelíbí a já tak dávám poloviční zádrže. Po chvíli bojů - ne s Carlitem, který se snaží spolupracovat jak jen to jde, ale se sebou samotnou dociluji toho, že Carlito jde v rovnováze a nesnaží se "zalézt dolů". To by pro dnešek stačilo. Jsem poměrně spokojená a Karin také nevypadá zrovna zklamaně. Takže za mě úspěch :). Člověk se musí radovat z maličkostí...
Vracím se zpět a házím do sebe trochu salátu. Přijíždí Georgie a hned se začínáme bavit o kurzu a o sedlech.... Takto pokračujeme, až přichází Eshter s tím, že nám začíná odpolední teorie.
Naše nová přednášející je koňská zubařka. Jmenuje se Saskia a přináší s sebou obrovsko koňskou lebku, kterou se hned vrhám prozkoumat - moc často se totiž k takovýmto "artefaktům" nedostanu. Stále je to pro mě neuvěřitelně fascinující.
Saskia začíná svou přednášku popisem jednotlivých zubů a jejich účelem, dobou přezubení jednotlivých zubů a informací o tom, že kůň se se všemi zuby rodí a nerostou mu tedy nové, jen se prostě prořezávají. Pro mnohé je to nejspíš zcela jasné, pro mě jde o novou informaci. SUPER!
Dále popisuje nejčastější malformace zubů, proč je potřeba volat domestikovanému koni zubaře, přestože divocí koně to zvládají celý život bez jediné prohlídky (kouzlo je v rozdílné stravě a pohybu). Dále nám vysvětluje proč se tvoří na zubech ostré špičky a háčky a jaké následky to může pro koně mít. No prostě halda zajímavých informací. Když se tak koukám na fotografie různých malformací, říkám si, že je pro mou psychiku moc dobře, že jsem nechala svou kobylku zrovna minulý týden zkontrolovat zubařkou. Ufff, jinak bych zase jednou měla neklidné spaní.
Po přednášce probíhá diskuze o vlčácích, o špičácích atp. Po této diskuzi se téma stáčí na různé typy udidel a uždění. Saskia vytahuje různé druhy udidel: jednou lomené stihlo, 2x lomené stihlo, déčka, olivy.... a vysvětluje nám vlastnosti jednotlivých typů a pro jaké koně by mohly (ale nemusely) bý vhodné. Pokaždé zdůrazňuje individualitu každého jednoho koně. Nedochází teda na žádná plošná doporučení, snad krom toho, že bychom se měli vyvarovat celo-nerezovým udidlům, ale volit spíše kombinace s měkčími kovy.
Dochází i na diskuzi kolem bezudidlového učení. Shodujeme se na tom, že každý typ má svá pro a proti a opět by se mělo vycházet z preference koně. Následně se dozvídám pár informací týkající se bezudidel, které jsem si dodnes neuvědomovala. Například, že při špatném používání (jakéhokoliv) uždění, či i jen ohlávky, při kterém dochází k vyvíjení tlaku na týl může dojít k zánětu a dokonce až k tvoření nových kostí, což není dobré nikde, natož v této oblasti. Zrovna tento případ máme doprovozen i obrázky a rentgeny. Hlavou mi jdou obrázky třeba toho, kdy lidé nechávají koně, utíkající z úvazu, se "vycukat" na pevném úvazu někde u stromu a jen si představuju jaké poškození to může působit....
Tyto myšlenky raději opouštím. Diskutujeme o různých typech uždění, o pákách, o obnoscích.... Loučíme se se Saskií a vracíme se na hausbót.
Zatímco píšu tento report a u toho jím už třetí plátek sýru Old Amstedamer (doporučuji!!!) přemýšlím nad tím o čem dnes Karin mluvila, a co mi začíná dávat čím dál větší smysl... Nu, třeba budeme mít o čem přemýšlet i vy. Tak snad zase zítra.
