KONĚČESKY.cz
Putování s Janováky
V tomto týdnu jsem se zúčastnila putování s Janováky, konkrétně s bandou horských klenotů – huculů. Janováky proto, že všichni jsou z chovu Farmy Hucul ve Vítkovicích, která se rozprostírá na úbočí svahu Janovy hory v Krkonoších. Farma se nachází na místě, odkud je to coby kamenem dohodil do vzdušných lázní Benecko nebo o údolí dále do lyžařského střediska Špindlerův mlýn. Celé okolí farmy je úchvatné, louky, lesy, potůčky a ty výhledy do kraje, to vše můžete shlédnout během vyjížděk, které farma návštěvníkům nabízí.
Farma Hucul je jedním z českých unikátů, byla založena již v roce 1979, kdy se na toto místo usídlila skupina Českého svazu ochránců přírody. Z bývalého teletníku postupně vybudovali stáje. První klapot koňských podkov byl slyšet již na jaře roku 1980. Skupinka koní různých plemen zde byla v tu dobu využívána při letních brigádnických táborech. Prvními zástupci plemene hucul byl hřebec 341 Gurgul IV-2 a klisna K-106 Goral XII-8, kteří se na farmu dostali poslední den roku 1980. Oba koně byli při této příležitosti přejmenováni na Silvestr a Bludička. Jméno Bludička se váže k samotnému příchodu klisny na farmu, která utekla do okolních lesů a několik dní se hledala. Od té doby docházelo k rozrůstání stáda a kvalitní chovatelská práce zajistila farmě status rozmnožovacího chovu huculského koně v České republice. K dnešnímu dni je možné na farmě vidět 45 klisen a kobyl, 4 hřebce a 36 valachů pasoucí se na rozlehlých pastvinách, které sahají až do nadmořské výšky 1100 metrů. Můžete tak například zahlédnout stádo mladých hřebečků u vrcholů Horních Míseček, či potkat valachy na protějších svazích Vítkovic.
Vraťme se ale k putování, o kterém by to mělo dnes být. Stručný plán cesty již víme a tak se začínáme balit. Vše potřebné k přespání bude předem přemístěno na ranč, kde máme v plánu první noc přespat. Takže balíme stany, spacáky, karimatky a teplé oblečení, jelikož poslední dny v Krkonoších byly poměrně chladné. Druhý den ráno vstáváme brzy, v jezdeckém oblečení snídáme a v duchu se těšíme na to naše malé dobrodružství, které nám již za chvíli začíná. Balíme svačiny a pití do brašen k sedlům a jdeme si vyzvednout koně. Celá skupinka holek pojedeme na valaších, kteří se pasou několik metrů pod farmou. Na pastvině jsou společně se stádem highlandského skotu, které s koňmi, kozami a ovcemi spásá rozlehlé okolní louky.
Já dostávám přiděleného Šohaje. Není to poprvé, a tak se moc těším, jelikož vím, že si skvěle rozumíme. Dále na putování pojede Robin, Beduín, René, Ural a Žerzej. Valachy by od sebe laik možná ani nerozlišil. Představují typické zástupce plemene hucul hnědé barvy srsti s tmavou hřívou, ohonem a končetinami. Výjimkou je Žerzej jediný ryzák v naší skupince.
Fotografie koní dostupné z www.hucul.cz [vid. 6. 7. 2018]. Zleva: Ural, René, Šohaj, Robin, Žerzej, Beduín
Čistíme, sedláme, uzdíme a postupně nasedáme do sedel. Cílem naší dnešní cesty je Ranch Bystrá nad Jizerou, který je vzdušnou čarou od Farmy vzdálen asi 20 km. Koňmo to bude o něco delší. Čeká nás nejprve sestup z ,,Janovky“ dolů do Vítkovic, odkud míříme znovu nahoru do kopců. Ten výhled, který se nám zde naskýtá, je neuvěřitelný! Být v sedle a mít takový výhled do kraje, to by prostě měl každý zažít. Z mého kochání mě, ale vyruší Bětka, která velí: ,,Nacváláme´´. Dusot koňských kopyt postupně zrychluje, až celá skupinka cválá. Srdce mi plesá a já se pohupuji v rytmu cvalu po boku mých spolujezdkyň.
Naplánovaná cesta nás vede napříč krajem, procházíme lesy, klušeme podél rozkvetlých luk
a cváláme napříč posekanými strništi. Novinkou pro koně není ani přechod úzkého mostu nebo průchod temného tunelu. Cestou potkáváme několik višní, hrachové pole a pár dozrálých špendlíků, které nám poslouží jako skvělé osvěžení. Během cesty několikrát sesedáme, dáváme si pauzu na svačinu, oběd a koně necháváme napít. Nemine nás ani ,,srážka“ s neomaleným řidičem, nerespektující pravidla silničního provozu, díky kterému se naše cesta lehce protáhne… Na ranč přijíždíme kolem 8 hodiny večer, po 10 hodinách v sedlech sesedáme a vedeme koně do připraveného výběhu, kde stráví noc. Kluci se radují z trávy a vody, ale také nových kamarádů, kteří na ně koukají za druhou ohradou.
Večer si se špekáčkem v jedné ruce a ,,tekutým chlebem“ v druhé prohlížíme mapu. Je to krásných 33 km, které nás 5 holek a 5 kluků urazilo během prvního dne. Také je to cítit, tuším, že dle pocitu ve stehnech a hýždích bude zítra hůř… :)
Probouzíme se za ržání kluků z povzdáli, nedočkavě pokukují za ohradou a čekají, co jsme pro ně dneska vymyslely. Po snídani v trávě, vše znovu balíme a chystáme se na cestu. Dnes by měla být trasa ještě o trochu delší. Po prvotním výšlapu na kopec nad Bystrou, znovu sedáme do sedel. Cestou míjíme mnoho strojů sekající louky a pole, ale ani to Janováky nevyvede z míry. Postupně se blížíme do lesů Hraběnka, kde si užíváme krásných lesních cest a také zaslouženého odpočinku se svačinou.
Po pauze směřujeme k rybníkům u Javorku, kde máme v plánu nechat koně napít. Po prvotním strachu z velké vody, kterou v horách Janováci, tak často nepotkávají, směle všichni pijí. Následujících několik kilometrů procházíme vesničkami v okolí Jilemnice a stoupáme vzhůru. Čeká nás finální výšlap na Žalý, kde procházíme Velbloudí stezkou až na Rovinka. Kluci již moc dobře vědí, kde jsou a tak začínají zrychlovat. Těší se domů :)
PS: Další putování je v plánu koncem srpna, tak neváhej a přidej se.