Články a videa o koních

KoněČesky.cz

Komunikace

Fenomenální paměť koně: Proč jsou koně kamarádi na celý život

Originál z NJ přeložila Pavla Witzel.

Kůň je přítel člověka na celý život: i po dlouhém odloučení zůstávají koně věrní lidem, s nimiž měli v minulosti pozitivní zážitky. / Foto: Irene Gams

Koně jsou mistři paměti a disponují mimořádným objemem vzpomínek: Vědcům se podařilo dokázat, že koně jsou schopní poznat lidské kamarády i po dlouhé době odloučení. 

Schopnost koní učit se už byla zkoumána v rámci četných studií. Zato vědecké práce, která by se zabývala schopností koňské paměti, je výrazně méně. Jednu z nejzajímavějších provedla v roce 2010 francouzská behavioristka Carol Sankey a zveřejnila ji v časopise Animal Behavior. Sankey zjistila, že koně mají obecně vynikající paměť. To jim umožňuje poznat lidského kamaráda i po dlouhé době odloučení. Kromě toho udrží v paměti i komplexní strategii řešení určitého problému po dobu delší než 10 let. To se týká i vztahu člověk – kůň:

– koně zůstávají svým lidem, s nimiž měli v minulosti pozitivní zážitky, věrní ještě dlouho po ukončení vztahu.
– Pamatují si člověka i po dlouhém období odloučení.
– Koně si verbální povely pamatují lépe, než se dosud předpokládalo.

Behavioristka z univerzity v Rennes a její tým prováděli studii na 20 anglo-arabských koních a 3 francouzských teplokrevnících na statku ve francouzském Chamberet. Vědci zkoumali, jak dobře si koně budou pamatovat trenérku a její povely i po uplynutí až 8 měsíců. Tréninkový program koní se skládal z 41 kroků, které souvisely s běžnou péčí příp. veterinárním ošetřením. Např. museli koně při povelu "reste!" („stůj") zůstat stát, po vyzvání zvednout nohu, nechat si zavést do řiti teploměr a další. Když koně provedli, co od nich bylo požadováno, dostali za odměnu pamlsek. Ve vztahu k vědeckým praktikantům vykazovali koně výrazně pozitivnější chování jako např. očichávání a olizování – což se u koní považuje za projev sounáležitosti a náklonnosti – a nesouvisí bezprostřední s touhou po dalším pamlsku. Koně, kteří byli trénováni bez pozitivního posilování, oproti tomu vykazovali 4-6x častější „negativní“ chování jako kousání, kopání a stavění se na zadní. 

Po přerušení tréninku na několik měsíců bylo možné pozorovat následující: koně, kteří byli trénováni pomocí pamlsků, projevovali po 8-měsíčním odloučení k trénující osobě stejnou vazbu jako dříve – nezapomněli ani pozitivní zkušenosti ale ani osobu, s níž tato zkušenost souvisela. A ještě na něco vědci přišli: koně byli ochotnější navázat vztah s novými lidmi, což naznačuje, že si vytvořili generalizovanou „pozitivní vzpomínku na lidi“.

Koně si pamatují lidská slova
Naše výsledky ukazují, že pokud jde o učení pomocí odměn, nechovají se koně v zásadě jinak než, jak to známe z psychologie učení u lidí. Učí se a pamatují si lépe, pokud byl proces učení spojený s pozitivní situací – stejně tak je tomu u lidí."

Dalším zajímavým zjištěním Carol Sankey bylo, že koně rozumí verbálním povelům lépe, než očekávala. „Koně jsou schopní se lidská slova naučit a zapamatovat si je", říká Sankey, „dokáží dokonce díky specifickému spektru svého sluchu lidské hlasy vnímat lépe než psi." Zatímco je naprosto běžné trénovat psy pomocí ústních povelů, většina jezdeckého tréninku se opírá o tělesné signály – tah otěží, pohyb nohou jezdce, práce s těžištěm v sedle apod. Trenéři koní by podle vědců mohli docílit většího úspěchu, kdyby do svého tréninkového programu zařadili i verbální povely.

Silná vazba k člověku je pravděpodobně rozšířením přirozeného chování koně v divočině, kde si koně vytváří silné vazby ke svým (koňským) příbuzným, avšak zůstávají otevření i novým známostem, pokud se tyto nejeví jako nebezpečné. Podle Carol Sankey „si koně uchovávají dlouhodobé vazby s členy vlastní rodiny ale komunikují dočasně i s členy jiných seskupení, když vytváří nové vazby ". Jak vědkyně uvádí, koně jsou loajální a inteligentní a mají dlouhou paměť – jak na dobré tak i špatné zkušenosti. Jinými slovy: koně umí odpouštět ale nikdy nezapomínají.

Koňská paměť funguje ,cross-modálně
Koňská paměť se vyznačuje mimo jiné ještě jednou další zvláštností: funguje  „cross-modálně" – tzn. že koně umí vzájemně propojovat různé smyslové vjemy a chybějící signály doplnit jinými. Studie zveřejněná v roce 2012 v odborném magazínu Animal Cognition tuto specifickou vlastnost koňské paměti vědecky podložila. „Cross-modální" paměť znamená, jak vysvětlují autoři této studie Jessica Frances Lampe (univerzita Edinburgh/VB) a Jeffrey Andre (James Madison University in Harrisonburg/USA), že mozek umí propojit signály různých smyslových orgánů, jako např. sluch, zrak nebo čich, a chybějící signál doplnit jiným nebo ho kompenzovat.

Byly prováděny pokusy s celkem 12 koňmi, kdy koně např. navštěvovala a hladila důvěrná jakož i cizí osoba, která poté zmizela za dřevěnou zdí. Poté vědci přehráli hlasový záznam důvěrné nebo cizí osoby. Pokud se zvukový záznam neshodoval s pachem nebo vzezřením osoby, která se právě objevila, byli koně výrazně zvědavější a pozornější než u zvukového záznamu, který k osobě patřil – koně vypadali extrémně překvapeně rozdílem mezi vzezřením a hlasem. To je podle vědců jasný důkaz, že koně jsou schopni sloučit vzezření, pach a hlas jedné osoby do koherentní vzpomínky, a případný nesoulad mezi těmito signály ihned rozeznají. A co více: koně dokáží chybějící signál bez problémů doplnit jiným, resp. ho kompenzovat. Tato schopnost – kterou disponují mj. lidé, psi a určité druhy opic – je pro koně, pro něhož je schopnost včas utéct životně důležitá, velmi užitečná, protože díky ní jsou schopní včas identifikovat nebezpečí už na základě jednoho jediného smyslového vjemu – např. zvuku nebo pachu.  




Komentáře

Přidat komentář